Štěstí je něco, co nemůžeme druhému dát, jen mu můžeme ukázat cestu ...
Hledání odpuštění
16.05.2009 17:48Pokud za to, že se cítíme nešťastní, dáváme vinu svému partnerovi, nevědomky bráníme oproštění se od bolestných pocitů. Jakmile veškerou zodpovědnost za svou bolest připíšeme partnerovi, znamená to, že v ní zůstaneme tak dlouho, dokud se nestane něco, po čem ustoupí.
Pokud ze svých pocitů viníme svého partnera, neoprostíme se od svých křivd.
Výčitky mohou být prospěšné v procesu hojení zlomeného srdce, ale později se od nich musíme oprostit. Výčitky nám můžou pomoct stanovit hranice toho, co se nám líbí či nelíbí. Rovněž nám pomáhají v odhalení vlastního hněvu a brání nám, abychom si za svou ztrátu připouštěli příliž velkou zodpovědnost. Jistě, ostatní můžeme vinit za jijich chyby a omyly, ale už ne za své pocity. Odpustit znamená zbavit druhého člověka zodpovědnosti za naše pocity. Najdemi-li odpuštění, pak se můžeme oprostit od vlastní bolesti
Když budeme partnera vinit více za svoji bolest než za jeho chyby, ve své bolesti trvale uvízneme. Vztekáme-li se nebo trápíme, že nás zanedbává, pak tyto pocity časem pominou. Když se však rozhněváme nebo trápíme kvůli tomu, že trpíme bolestí, pak v ní uvízneme. Cítíme-li, že své pocity nemáme sílu změnit, pak začneme partnera obviňovat za své pocity a nikoliv za to, co udělal či neudělal.
Sdělení pocitů je totiž jiné než sdělení výčitek. Sdělení pocitů nás spojuje s naší vášní pro život. Sdělení výčitek v nás vyvolává pocit uvíznutí. Pocitová sdělení nás posilují, zatímco vyčítavá sdělení v nás probouzejí pocity oběti.
| Sdělení pocitů | Sdělení výčitek |
| Hněvám se, že se ke mně nechováš s respektem. | Hněvám se, že jsem kvůli tobě nešťastná. |
| Cítím hněv a křivdu, když se mnou takhle zacházíš. | Hněvám se, že mi můžeš takhle ubližovat. |
| Hněvám se, žes dosta, co jsi chtěl a já ne. | Hněvám se, protože tvou vinou hrozně žárlím. |
| Hněvám se, žes měl takové zpoždění a ani jsi nezavolal. | Hněvám se, žes mě vylekal. Nevěděla jsem, co si počít. |
| Bolí mě, žes mě ignoroval, ostaní jsou pro tebe důležitější než já. | Bolí mě, že tvou vinou jsem si připadala přehlížená a zbytečná. |
| Jsem smutná, žes mi nedonesl dárek. | Jsem smutná, že tvou vinou si připadám nemilovaná. |
| Mám strach, že mě budeš odsuzovat. | Mám strach, že si tvou vinou budu připadat hrozně. |
| Hněvám se, žes mě kritizoval. | Hněvám se, žes mi zkazil náladu. |
| Hněvám se, žes mě nechal čekat. | Hněvám se kvůli tomu, žes mě tolik rozhněval. |
| Mám strach, že tě nezajímá, co chci říct. | Mám strach, že si tvou vinou budu připadat trapná a nezajímavá. |
| Jsem rozzlobená, protože jsi na mě byl hrubý. | Jsem rozzlobená, protože jsem tvou vinou nešťastná. |
| jsem rozzlobená, protože v tobě nemám jistotu. | Jsem rozzlobená, protože mě každou chvíli strašně rozzlobíš. |
Odpuštění je důležité
Stručně shrneme, proč je odpuštění tak důležité: Odpuštění nám umožní nelpět na své bolesti. Umožní nám oprostit se od pocitu křivdy. Když procítíme své emoce a dospějeme k odpuštění, pak jsme schopnější najít řešení problému. Pokud zkoumáme své pocity s úmyslem odpustit, pak nemáme tak velký sklon obviňovat.
Když své pocity sdělíme nejprve člověku, jehož neobviňujeme, pak k odpuštění dojdeme daleko snáz.
( Svěřená bolest = poloviční bolest... známé přísloví )
Většina knih o komunikaci moudře zdůrazňuje výzhnam používání fráze "já cítím" místo "tys zavinil". A když se naučíme vyjadřovat své pocity bez toho, že bychom obviňovali, náš partner se bude chovat mnohem vstřícněji.
—————
