
Štěstí je něco, co nemůžeme druhému dát, jen mu můžeme ukázat cestu ...
Emoce
17.06.2009 15:26Emoce, které cítíme, jsou podle Freuda vybledlými stíny prudkých instinktů, které leží pod povrchem. Instinkt může být naprosto potlačen, následně se však tato energie může projevit v podobě afektu nebo úzkosti. Instinkt je nevědomý, emoce jsou vědomé.
Obranné mechanismy člověka zkreslí nebo zcela potlačí informaci, která je emocionálně příliš bolestivá. Jedná se o nevědomé cenzurování percepce silami represe. Tak může vzniknout situace, že člověk se podvědomě něčeho bojí, ale vědomě o tom neví. Představuje to určitá zdravotní rizika ( zátěž srdce, žaludek ).
Fyziologické přístupy:
Prožitek emoce – fyziologické vzrušení
1/ percepce ( vnímání ) tělesných změn ( sevřený žaludek, třes, útěk, boj, změna krevního tlaku ) = uvědomění si své emoce
2/ percepce – emoce – tělesné změny ( řízení auta – situace ohrožení – reagujeme a teprve následně se dostaví tělesné změny = např. udělá se nám špatně z představy, co se mohlo stát )
Emocionální vzorce chování –
1/ vrozené – při vzteku či ohrožení zatneme zuby ( kdysi jsme je zatnuté cenili ) či roztáhneme chřípí
2/ naučené – emocionální chování trvá, protože je posilávno ( výbuchy hněvu jsou funkční, pokud přimějí bázlivý protějšek, aby vám dal, co chcete )
Kontrolu nad emocemi získáváme trojím způsobem:
1/ habituací
2/ překrytím
3/ vyhýbáním se
1/ HABITUACE = zvyknutí si na něco, co se opakuje ( bydlení u nádraží – hluk – časem to přestáváme vnímat ). S emocemi je to pdobné – např. tréma při prvním rande, dvacátém a 40 tém… Habituace ovšem není vyhasínání ! Rozdíl: habituace je reverzibilní – odstěhuji se z nádraží a po dvou letech se vrátím, opět mi hluk vadí. Vyhasínáním reakce zcela zanikne, př. Nebudou-li zlostné reakce dítěte na požadavky rodičů odměňovány pozorností rodičů – „vyroste z nich“, ony zmizí.
2/ PŘEKRYTÍ = zamaskování emoce operativním chováním, které odpovídá zcela jinému rozpoležení ( prozpěvování na ztezce odvahy ) Maskující operativní chování po určitém čase může změnit i interní pocity !! ( Pozor – budu-li se chovat, jako že mě někdo nezajímá, časem mě opravdu přestane zajímat )
3/ VYHÝBÁNÍ SE = lepší se vyhnout hádce nebo z ní včas odejít. Kontrola nad vlastními emocemi = znakem emoční zralosti.
Odvozené jevy ( stupňování ) – Plutchikovo těleso emocí:
- rozmrzelost = hněv = zuřivost
- odmítání = znechucení = zhnusení
- zachmuřenost = smutek = zármutek
- roztěkanost = překvapení = úžas
- obava = strach = děs
Emoce a následné odvozené stavy
- hrozba – strach – represe – potlačení
- překážaka – hněv – přemístění – substituce
- potenciální partner – radost – stylizace – překrytí
- ztráta – smutek – kompenzace – nahrazení
- nepříjemný objekt – znechucení – projekce – hledání chyb
DISKRÉTNÍ EMOCE
Funkce radosti = připravenost k přátelské interakci
Funkce smutku = zpomalení mentální i motorické aktivity = adaptivní efekt
Funkce hněvu = urychluje mentální i motorické aktivity ( efektivněji než radost či zájem )
Funkce znechucení = motivuje jedince k udržování čistého prostředí bezpečného pro přežití
Funkce zahanbení = ve vazbě se sebehodnocením zvyšuje sebeuvědomění, přiměřenosti.
Funkce strachu = usnadňuje vyhýbání se nebezpečí
POCITY
Štěstí… Mozek není s to zažívat trvalou radost. Neurotransmitery zajišťují pouze zajiskření prchavé radosti. Je možné zažívat přetrvávající pocit spokojenosti a pohody, který probíhá „na pozadí“ a který jsme schopni si uvědomit.
Máme nastavenou základní úroveň hodnotícího vzorce, co je štěstí ( náš standard ). Nenaplňuje-li toto náš partner, rozdíl mezi vzorcem a realitou je překážkou v našem štěstí.
Řešení: změna partnera nebo našeho základního vzorce ( emoční rovnice ).
Při optimálním prožívání zažíváme radost.
Láska a náklonnost..
Náklonnost = pozitivní oceňování druhéh člověka
Zamilovanost = sexuální touha
Láska = zahrnuje obojí – náklonnost + zamilovanost
- romantická
- partnerská
Láska sama je vztah, který člověka činí zranitelným tím, že zvyšuje možnost bolesti. Člověk v takovém vztahu odkládá obrany,a je z toho důvodu zranitelnější. Důvěra a upřímnost jsou základními stavebními kameny lásky.
Nenávist a hněv .. je emocionální pocit, který vyvolává a podporuje agresivní chování.
Agrese – instrumentální ( účelová )
- nepřátelská ( spojovaná s nenávistí )
Nenávist je dlouhodobým vztahem, souvisí většinou s tím, že nám nějaká osoba uškodila a nebo neuškodila, ale mohla by nám uškodit či ublížit a my to víme.
Úzkost a strach..
Úzkost je definována jako difuzní trvalý pocit ohrožení.
Strach je nepodmíněná reakce, která má ochrannou funkci.
Smutek .. pocit spojovaný se stísněností, s pocity nešťastnosti, soužení, toužení. Lidé pláčou, krevní tlak a puls klesají, svalové naptí je sníženo a vzrůstá neschonost aktivity. Příčinou bývá pocit separace – od rodiny přátel, cítíme se opomíjeni, nejsme schopni vyjakřovat své opravdové pocity nebo získat sympatie. Další příčinou je neúspěch. Smutek motivuje k dozrávání osobnosti.
Sklíčenost .. pasivita, rezignace. Může vést k posílení sebezkoumání, nalezení důležitých „věcí“ ( teprve, když se věci stanou tmavými až černými, můžeme vidět „hvězdy na nočním nebi“ )
Zármutek .. silnější typ sklíčenosti ( ztráty, které nás nechávají zcela bezmocné, př. Smrt blízkého člověka )
Osamělost .. je určitý typ sklíčenosti, jakýsi emocionální hlad po intimitě v osobních vztazích. Osamělý člověk netouží po tom, aby se někdo stal součástí jeho života, ale po tom, aby on sám byl součástí života jiných lidí.
Deprese .. patologický smutek – nízké sebepojetí, motivační deficit.
SEBEREGULACE
a sebekontrola odrážejí určitou „architekturu“ osobnosti.
- strategie zaměřená na přecházení emoce a
- strategie zaměřená na modulaci, resp. potlačení už probíhající emoce a jejího vyjádření
Emoce nás mohou měnit.
„Posloucháme-li“ svoje emoce, jsme méně tím, kým bychom ( podle těch kolem nás ) měli být, a získáváme větší odvahu být sami sebou. Emoce nejsou dobré nebo špatné. Jsou prostě důležitou součástí našeho života. Neměli bychom je ani chladnokrevně odmítat ani nesmyslně zbožňovat, ale měli bychom je v životě plnohodnotně přijímat.
—————