Emoce, které cítíme, jsou podle Freuda vybledlými stíny prudkých instinktů, které leží pod povrchem. Instinkt může být naprosto potlačen, následně se však tato energie může projevit v podobě afektu nebo úzkosti. Instinkt je nevědomý, emoce jsou vědomé.

Obranné mechanismy člověka zkreslí nebo zcela potlačí informaci, která je emocionálně příliš bolestivá. Jedná se o nevědomé cenzurování percepce silami represe. Tak může vzniknout situace, že člověk se podvědomě něčeho bojí, ale vědomě o tom neví. Představuje to určitá zdravotní rizika ( zátěž srdce, žaludek ).

Fyziologické přístupy:

Prožitek emoce – fyziologické vzrušení

1/ percepce ( vnímání ) tělesných změn ( sevřený žaludek, třes, útěk, boj, změna krevního tlaku ) = uvědomění si své emoce

2/ percepce – emoce – tělesné změny ( řízení auta – situace ohrožení – reagujeme a teprve následně se dostaví tělesné změny = např. udělá se nám špatně z představy, co se mohlo stát )

 

Emocionální vzorce chování –

1/ vrozené – při vzteku či ohrožení zatneme zuby ( kdysi jsme je zatnuté cenili ) či roztáhneme chřípí

2/ naučené – emocionální chování trvá, protože je posilávno ( výbuchy hněvu jsou funkční, pokud přimějí bázlivý protějšek, aby vám dal, co chcete )

 

Kontrolu nad emocemi získáváme trojím způsobem:

1/ habituací

2/ překrytím

3/ vyhýbáním se

 

1/ HABITUACE = zvyknutí si na něco, co se opakuje ( bydlení u nádraží – hluk – časem to přestáváme vnímat ). S emocemi je to pdobné – např. tréma při prvním rande, dvacátém a 40 tém… Habituace ovšem není vyhasínání ! Rozdíl: habituace je reverzibilní – odstěhuji se z nádraží a po dvou letech se vrátím, opět mi hluk vadí. Vyhasínáním reakce zcela zanikne, př. Nebudou-li zlostné reakce dítěte na požadavky rodičů odměňovány pozorností rodičů – „vyroste z nich“, ony zmizí.

 

2/ PŘEKRYTÍ = zamaskování emoce operativním chováním, které odpovídá zcela jinému rozpoležení ( prozpěvování na ztezce odvahy ) Maskující operativní chování po určitém čase může změnit i interní pocity !! ( Pozor – budu-li se chovat, jako že mě někdo nezajímá, časem mě opravdu přestane zajímat )

 

3/ VYHÝBÁNÍ SE = lepší se vyhnout hádce nebo z ní včas odejít. Kontrola nad vlastními emocemi = znakem emoční zralosti.

 

Odvozené jevy ( stupňování ) – Plutchikovo těleso emocí:

-         rozmrzelost = hněv = zuřivost

-         odmítání = znechucení = zhnusení

-         zachmuřenost = smutek = zármutek

-         roztěkanost = překvapení = úžas

-         obava = strach = děs

 

Emoce a následné odvozené stavy

-         hrozba – strach – represe – potlačení

-         překážaka – hněv – přemístění – substituce

-         potenciální partner – radost – stylizace – překrytí

-         ztráta – smutek – kompenzace – nahrazení

-         nepříjemný objekt – znechucení – projekce – hledání chyb

 

DISKRÉTNÍ EMOCE

Funkce radosti = připravenost k přátelské interakci

Funkce smutku = zpomalení mentální i motorické aktivity = adaptivní efekt

Funkce hněvu = urychluje mentální i motorické aktivity ( efektivněji než radost či zájem )

Funkce znechucení = motivuje jedince k udržování čistého prostředí bezpečného pro přežití

Funkce zahanbení = ve vazbě se sebehodnocením zvyšuje sebeuvědomění, přiměřenosti.

Funkce strachu = usnadňuje vyhýbání se nebezpečí

 

POCITY

Štěstí… Mozek není s to zažívat trvalou radost. Neurotransmitery zajišťují pouze zajiskření prchavé radosti. Je možné zažívat přetrvávající pocit spokojenosti a pohody, který probíhá „na pozadí“ a který jsme schopni si uvědomit.
Máme nastavenou základní úroveň hodnotícího vzorce, co je štěstí ( náš standard ). Nenaplňuje-li toto náš partner, rozdíl mezi vzorcem a realitou je překážkou v našem štěstí.

Řešení: změna partnera nebo našeho základního vzorce ( emoční rovnice ).

Při optimálním prožívání zažíváme radost.

 

Láska a náklonnost..

Náklonnost = pozitivní oceňování druhéh člověka

Zamilovanost = sexuální touha

Láska = zahrnuje obojí – náklonnost + zamilovanost

1. romantická
2. partnerská

Láska sama je vztah, který člověka činí zranitelným tím, že zvyšuje možnost bolesti. Člověk v takovém vztahu odkládá obrany,a je z toho důvodu zranitelnější. Důvěra a upřímnost jsou základními stavebními kameny lásky.

 

Nenávist a hněv .. je emocionální pocit, který vyvolává a podporuje agresivní chování.

Agrese – instrumentální ( účelová )

-         nepřátelská ( spojovaná s nenávistí )

Nenávist je dlouhodobým vztahem, souvisí většinou s tím, že nám nějaká osoba uškodila a nebo neuškodila, ale mohla by nám uškodit či ublížit a my to víme.

 

Úzkost a strach..

Úzkost je definována jako difuzní trvalý pocit ohrožení.

Strach je nepodmíněná reakce, která má ochrannou funkci.

 

Smutek .. pocit spojovaný se stísněností, s pocity nešťastnosti, soužení, toužení. Lidé pláčou, krevní tlak a puls klesají, svalové naptí je sníženo a vzrůstá neschonost aktivity. Příčinou bývá pocit separace – od rodiny přátel, cítíme se opomíjeni, nejsme schopni vyjakřovat své opravdové pocity nebo získat sympatie. Další příčinou je neúspěch. Smutek motivuje k dozrávání osobnosti.

 

Sklíčenost .. pasivita, rezignace. Může vést k posílení sebezkoumání, nalezení důležitých „věcí“ ( teprve, když se věci stanou tmavými až černými, můžeme vidět „hvězdy na nočním nebi“ )

 

Zármutek .. silnější typ sklíčenosti ( ztráty, které nás nechávají zcela bezmocné, př. Smrt blízkého člověka )

 

Osamělost .. je určitý typ sklíčenosti, jakýsi emocionální hlad po intimitě v osobních vztazích. Osamělý člověk netouží po tom, aby se někdo stal součástí jeho života, ale po tom, aby on sám byl součástí života jiných lidí.

 

Deprese .. patologický smutek – nízké sebepojetí, motivační deficit.

 

SEBEREGULACE

      a sebekontrola odrážejí určitou „architekturu“ osobnosti.

-         strategie zaměřená na přecházení emoce a

-         strategie zaměřená na modulaci, resp. potlačení už probíhající emoce a jejího vyjádření

 

Emoce nás mohou měnit.

„Posloucháme-li“ svoje emoce, jsme méně tím, kým bychom ( podle těch kolem nás ) měli být, a získáváme větší odvahu být sami sebou. Emoce nejsou dobré nebo špatné. Jsou prostě důležitou součástí našeho života. Neměli bychom je ani chladnokrevně odmítat ani nesmyslně zbožňovat, ale měli bychom je v životě plnohodnotně přijímat.