Štěstí je něco, co nemůžeme druhému dát, jen mu můžeme ukázat cestu ...


Zajímá mě vše, co vede k lásce a ke štěstí :-))) ( Sem.miš )

Je mi jasné, že to, co píšu, vyťukají do klávesnice moje prsty, zkontrolují to moje oči a můj mozek v mém těle.. tak kdo jsem tedy JÁ ? Já jsem ta, co to svoje tělo "má", stejně jako má svůj byt, své auto, své cokoli a své přesvědčení. Já jsem ta, bez které by tohle tělo nefungovalo a leželo by bezvládně jako stroj, který nemá "šťávu". Já jsem ta šťáva, co tomu stroji dává život, abychom se spolu dopracovali nějakých výsledků - jeden bez druhého tady na téhle Zemi nemůžeme fungovat tak, jak fungujeme. A proto se jeden o druhého musíme starat, abychom jeden druhému neubližovali, abychom fungovali co nejdéle a co nejvíce se toho naučili. Já se starám o tělo a ono mě nosí po Zemi a díky němu mohu podnikat to, co bych bez něj nemohla.

Věřím tomu, že každý jsme jinak daleko, že i malé dítě může mít duši zralejší než úctyhodný stařec, který je chytrý a hodně toho v životě dokázal – není nikde psáno, že mu to přineslo kromě majetku i štěstí. A každý máme jinak blízko ( či daleko ) k Bohu - k Universu. A proto i mezi sebou si různě rozumíme či nerozumíme. Absolutní materialista nikdy nemůže dosáhnout štěstí a pokojenosti s věřícím láskyplným člověkem, protože mají k Bohu jinak daleko. Materialista má před sebou mnohem delší cestu ke štěstí než člověk, co už věří, že skrze hmotné statky cesta ke štěstí nevede.

A jsem u toho – cílem každé duše je dosíci ŠTĚSTÍ.

Není nad to, být zdravý a bohatý, ale ani to člověku nemusí přinést štěstí.

Štěstí není žádná muška zlatá, štěstí nejsou pytle zlaťáků, štěstí není scestování celého světa a není to ani v houfu lidí kolem, co někoho obdivují a skandují jeho jméno.

Já vnímám štěstí jako stav, ve kterém je duši tak dobře, že už ho nechce měnit. Je to dokonalý stav, který už nejde zlepšit. Je to souznění. Já souzním s Bohem, moje duše je část Boha, takže pokud nesouzníme, nemohu být šťastná. Pokud člověk nechápe, na jakém přincipu štěstí "funguje", pak stále hledá. Může souznít v určitých okamžicích v životě, takže ví, jak štěstí vypadá a chce dosáhnout takového stavu natrvalo. Ale málokdo ví, jak... Je to stav, který poznají lidi díky lásce. Když člověk dovolí sám sobě milovat - kohokoli a cokoli. Oddat se tak, že by jej bylo možno i zranit, kdyby ten druhý chtěl. Je to totiž i o důvěře, o maximální důvěře v to, že láska nebolí. Jen lidské pocity, které člověk neumí odbourat ze vztahu, ty bolí.

A jsem u další "věci" – LÁSKA je něco, co nás prostoupí a změní nám vnímání. Změní se náhled na všechno kolem nás i v nás. Láska je něco, co povznáší "jinam". Je to něco, co nedovolí člověku myslet negativně. Je to něco, co nás ponouká, abychom se rozdali a přejeme si, aby tento stav prožíval každý kolem nás. Láska a štěstí spolu souvisí, jedno bez druhého je jen ukázka, náznak, šipka kudy kam a za čím. Pokud jednou člověk pozná, jak je mu „v tom“ krásně, pochopí, že pokud TOHLE nemá, život v podstatě za nic nestojí. Snaží se pak různými náhražkami vyvolávat jakoby stav štěstí ( častý sex, euforie z nakupování, získávání obdivu, drogy atd. ) - ale to jsou jevy pomíjivé. Při sexu orgasmus pomine ( orgasmus je ukázka štěstí = v tu chvíli nemáte nic a nic nepotřebujete - jen je vám krásně ), euforie z vybírání šperků či šatů pomine, jakmile zavřeme dveře obchodu, obdiv pozvedá člověka jen po chvíle na jevišti, v šatně je sám a posmutnělý. Droga taky dodá člověku ten pocit jen na chvíli. Abstinenční příznaky u každého tohoto jevu dokonale ukazují na tu skutečnost, že jsou to jen náhražky. Jen na chvíli.

Co že je ta pravá láska? Láska k Bohu či k čemukoli, co uznáváme jako TO NĚCO, čehož jsme součástí ( pro mě je např. Bůh ENERGIE - vždy byla, je a bude, nemůže zmizet, jen se mění, ale je všudypřítomná, všichni a všechno se z ní skládá, bez ní bychom nebyli ) - a co je duší v každém z nás. Takže se učme v životě lásce k druhým, abychom dosáhli štěstí a mohli je předávat dál. Protože pokud souzním s Bohem a sama se sebou a potkám člověka, který takto souzní také s Bohem i sám se sebou, pak není daleko k tomu, abychom souzněli i spolu a zároveň s Bohem - a to je to pravé štěstí. K tomu nikdo nepotřebuje ani majetek, ani postavení, nic.  Protože láska a štěstí je stav duše, to s pozemskými statky nemá nic společného. Ty slouží jen k tomu, abychom poznali, že ať jich máme přehršle, štěstí nám to nepřinese. K čemu je člověku barák, auto, tučné konto a dovolená každý čtvrtrok někde jinde na světě - když je uvnitř sám? Sám mezi lidmi...

Stejně jsem se také snažila přijít na kloub tomu, co znamená pro muže tady na Zemi, když můžou něco znamenat pro ženy. My ženy to máme tak, že jsme šťastné, že je máme - naše druhé polovičky. Ale muž musí mít pocit, že ho žena k něčemu potřebuje. Ne jen k lásce a štěstí, ale k něčemu tady na Zemi. Mě se jednou zeptal přítel: "Proč já? Co bys ze mě měla?" Usmála jsem se a nevím, co v tom viděl ( myslela jsem si: Nechci mít nic z tebe, ale s tebou :-)). Řekl mi jen: "Radši nic neříkej." Nestačil si poslechnout, že bych měla pocit bezpečí a zastání, že toužím mít po boku muže, na kterého bych mohla být hrdá a se kterým by mi bylo fajn i jen tak, kdekoli, kdykoli. Nestihla jsem mu to říct... Že ho je mi bez něj smutno, že se nemám na koho těšit, když někdy za mnou přijde nebo jak moc by mi bylo fajn, se k němu vrace třeba domů...  Věděla bych, že tento stav je Štěstím i pro něho. Jenom tím, že jsme spolu, protože do sebe zapadáme jako puzzle. Že ho nechci vlastnit a uvěznit u sebe, ať si je, kde chce, že s ním chci jen občas být, že mi nedělá dobře skrývat city, chci je prožívat. Že ačkoli jsem ráda sama, stejně tak ráda jsem s ním. Nechci nic, kromě souznění... ( no a samozřejmě nějakou tu mužskou práci, kterou já jako ženská nezvládám, že... :-))

A myslím, že nejsem sama, co má tenhle "problém" - že spousta mužů si myslí - hle, samostatná žena, ta mě nepotřebuje. Jenže tak jako ženy nevidí pod povrch muže, muži nevidí pod povrchem této ženy stejnou touhu být něčí součástí, jako kterékoli jiné, co se bez muže hroutí a neví co dál. My víme, co dál, jen by nám to šlo líp, snáz a veseleji s mužem, kterého milujeme, než když jsme samy ... a o tom všem je taky tento web.

Věřím na jevy „mezi Nebem a Zemí“, které svým nedokonalým mozkem neumíme pochopit, ale zároveň musíme uznat, že existují… např. duchové – nejznámější např. případ Johna Bella z Tennessee (1817).- co škodí, ale i ti, co tu „jen“ jsou a nikterak nevyvádí, kyvadlo – jak to, že reaguje na dotazy myšlenkou a odpovídá kýváním, regrese – jak je možné podívat se zpět do minulých životů, virgule – reaguje na geopatogenní i psychogenní zóny, ale jen tehdy, je-li mimo energetické pole člověka - auru, i třeba magnetismus, víme, jak vzniká přitažlivost zemská, že jí nemůžeme my změnit, prostě to funguje … to vše svědčí o tom, že nejsme režiséry svého žití, jsme aktéři, kteří zde NĚCO hledají skrze své činnosti ( či nečinnosti ), ale dokud „nám není dáno“, tak nepochopíme, co tu vlastně hledáme. A když už to víme, tak se snažíme přijít na kloub tomu, proč jsme to neviděli dřív a co můžeme ještě poznat, když půjdeme dál …

------------------- 

Co to znamená dosáhnout Poznání?
Vidět planost úspěchu, prázdnotu věcí, nicotu lidského snažení v oblasti všeho, „co si do hrobu nevezmeš“ ...

-------------------

Když mudrc ukazuje na Měsíc, tupec hledí na prst.

:-)

-------------------

Web je vlastně „snůškou“ všech možných titulů, nápadů, článků a polemik všech možných lidí z internetu i mimo něj a hlavně mých. U některých je udán autor, u některých jsem ho zapomněla ( ať se případně ozvou, dodám ). Jsou to hlavně věci z oblastí duševna, psychologie a vztahů mezi muži a ženami, protože se domnívám, že právě tím nejvíc člověk žije – že zkoumá kdo je, odkud a kam jde, proč dělá tohle a nebo tamto, a proč jinak, než kdokoli jiný a jak to, že ženský a mužský se zároveň zbožňují i nenávidí a jak je možné, že některé obrázky v nás vyvolávají krásné pocity stejně jako některá hudba…

Všemu, co je na tomto webu věřím, protože lidská úskalí netkví v jednom a nebo v druhém, ale především v tom, že neumí skloubit vše dohromady ( zkušenosti, pocity, realitu a tužby ) a leckdy nepochopí základní věc a nemá na čem stavět dál.. Proto jsou lidské životy různé a proto se celý život něčemu učíme.

Např. tomu, že když podlehneme díky nefungujícímu vztahu jakémukoli nešvaru či závislosti a pak se rozhodeme se jej zbavit a zároveň se odstěhujeme od příčiny našeho vnitřního napětí, které si tím nešvarem uvolňujeme... pak vidíme, že se najednou naše vztahy celkem upravily. Mylně se domníváme, že je to zbavením se nešvaru, který partnera trápil. Nevidíme skutečnost, že je to díky tomu, že jsme se od něj odstěhovali, že on je ta příčina - už nejsme napjatí a náš vztah nás nerozčiluje. Často se vrátíme zpět a po čase se vše opakuje. Protože jsme zaměnili příčinu a důsledek. A proto se nám v životě mnohdy opakují stejné situace, protože jsme se nepoučili a zřejmě potřebujeme ještě jednu lekci - opakováním pak pochopíme a docílíme moudrosti.


Z mé minulosti

Moje minulost se těmito stránkami bude sem tam producírovat, protože je mojí minulostí. Je i dnes vlastně mojí součástí, našla jsem v ní mnoho poučení a zkušeností, kterými dnes žiji a když potřebuji presentovat, jak jsem k některému svému rozhodnutí či přesvědčení přišla, tak hledím do minulosti a čtu v ní, jak v knize.

Protože jsem si prošla obdobím "totality", můžu srovnávat myšlení tehdy a dnes. Prošla jsem si obdobím bez víry, s vírou v církvi, opuštěním téhož a pochopením, že k víře církev ani žádná jiná organizace potřeba není, mohu srovnávat i toto. Prošla jsem si obdobím, studenta, studenta, co to začne flákat a opustí školu, i obdobím matky studentů, tak mohu i zde již srovnávat. Mám za sebou období, kdy jsem byla dcera a sestra, pak jen dcera, co se jí ztratil bratr a nevěděla jsem, jestli žije nebo ne, páč se zapletl s mafií, a teď jsem opět sestra, co bratra má, i tyto pocity mohu presentovat. Zažila jsem křivé obvinění a šílené prokazování neviny. Zažila jsem strach manželky držené pod krkem a zažila jsem facky od člověka, o kterém jsem se domnívala, že mě má rád. Zažila jsem bezmoc, kdy jsem porodila a dítě okamžitě letělo vrtulníkem na JIP do Plzně a já nevěděla, jestli ho uvidím živé. Prošla jsem si poznáním, že skutečně není všechno zlato, co se třpytí, ať jde již o majetek či o vztahy. Mít v současnosti hodně peněz může stejně tak znamenat mít v budoucnosti hodně dluhů, když s nimi člověk neumí hospodařit. Vím, že kdo závidí, není nikdy spokojený a hlavně není spokojený sám se sebou a se svým životem. Prošla jsem několika vztahy - platonickou láskou, dlouholetou. Vztahem bez lásky, jen s tím, že jsem ho měla ráda - a vím, že milovat a mít rád není totéž. Stejně jako není totéž milovat se jen pro sex a mít orgasmus, milovat se s milovanou osobou a nemít ho a pak zažít milování s milovanou osobou a mít ho. Prošla jsem vztahem s egoistou a schizofrenikem, pak s chronickým žárlivcem, který nebyl egoistou, pak s partnerem o 10 mladším, který by mi snesl modré z nebe, ale i za cenu šíleného zadlužení, který nebyl ani egoistou, ani žárlivcem, ale chtěl dítě a já už ne a to nás rozdělilo - takže taky vím, jaké je milovat, ale stát na dvou různých stranách zdi, kterou nikdo nepostavil, prostě tam byla a nebylo možno s ní hnout. Zažila jsem také 4 roky se závislým partnerem, který nebyl egoistou, nebyl žárlivcem, nechtěl dítě, ale nechtěl ani žít svůj život - chtěl, abych mu jeho život vyplnila já, a byl pro to ochoten udělat pro mě a místo mě vše, co jen mohl. Když to nefungovalo, vyčítal. Taky vyzkoušel citové vydírání. Zažila jsem si pocit podváděné manželky, podvádějící manželky a pak i té, se kterou jiný manžel podváděl tu svou. Znám pocity všech tří a vím, že  si za své pocity můžou samy. Na všechno jsou vždycky dva a pokud si neumí přiznat pravdu, pak žijí ve lži a obcházejí ji nevěrou a nebo pitím či jinými únikovými manévry. Vím, jak chutná život "single" a můžu říct, že chápu, když se v něm někdo usadí a je spokojený. Může být i šťastný, pokud je hodně duševně založený. Ale pro lidi byť jen částečně materialistické je to jen na chvíli. Pochopila jsem, že duše není ráda sama, hledá společnost, byť jen stejně naladěných lidí, aby spolu mohli třeba jen i mlčet, být si nablízku v souznění a kochat se z té všeobjímající a bezpodmínečné lásky v propojení svých energetických těl, které se lidem jeví jako aura kolem těla hmotného. A vím, že platí: "každý svého štěstí strůjcem". Že Osud oplácí, ne ze msty, ale proto, aby člověk pochopil, co udělal špatně, aby viděl situaci i z druhé strany a poučil se. O schod výš nebo o krok dál může jen ten, kdo pochopí, že je potřeba nohu zvednout a posunout, ne jen zvednout a vrátit na místo, odkud vyšla...

A v posledních letech jsem pochopila, co to znamená bezpodmínečně milovat. Znala jsem to již jako matka vůči dětem. Ale je to jiné než vůči partnerovi. Mnohá přátelství jsou víc plná bezpodmínečné lásky než většina partnerství a manželství. Má-li člověk přítele, je šťastný za to, v čem si rozumí a to, co mají rozdílné toleruje. Je to přece přítelova povaha, je trochu jiný, ale co... A má-li člověk partnera, je šťastný za to, v čem si rozumí, ale to, co mají rozdílné ( a co mu mnohdy zpočátku imponuje ), se snaží časem na partnerovi "předělat" nebo aspoň umírnit na co nejnižší možnou míru. To už není bezpodmínečná láska. Je to případ, kdy se za parnerovi prohřešky oproti "normálnímu chování" ( bráno dle okolí ) buď začneme stydět a nebo nám začnou jednoduše vadit. Nějak se ve mě hnuly ledy a já zjistila, že nežárlím, nevyčítám, nesoudím druhého, vždy najdu něco, co je v člověku hezkého a toho se držím. Když říkám, že nesoudím, tudíž ani neodsuzuji jeho ostatní chování, byť by bylo proti společenskému všeobecně uznávanému řádu společnosti, protože jsem vlastně taky tak trochu rebel.. Akceptuji to, že mi někdo lže, ikdyž to poznám, protože vím, že on si myslí, že mu to v něčem prospěje. U mě ne a jsem schopná mu to říct. I to jsem se naučila během let, protože vím, že když něco neřeknu, dusím to v sobě, pak sama trpím. A pokud on to neunese a urazí se, je to jeho chyba - je naštvaný na mě, protože na sebe nikdo naštvaný být nechce. A mě to nevadí, protože to není můj problém, ale jeho.

A nikdy jsem si nepomyslela, že bych se dobrovolně mohla vzdát vztahu s mužem, kterého bezpodmínečně miluju. A přesto ... Kdysi by mě trápilo, co si o mě pomyslí, když mu tvrdím, jak ho miluju. Dnes je mi v podstatě jedno, co si myslí, protože je to jeho věc. Se svými myšlenkami bojuje každý sám. Telepatii většina z nás neovládá, takže když mi on své myšlenky nesdělí verbálně, já se prostě nedohaduji, co si myslí, protože moje fantazie může být naprosto scestná. A stává se, že díky této scestné fantazii si pak o lidech člověk udělá naprosto mylný obrázek, je již dopředu přepojatý a vlastně se pak při komunikaci staví rovnou do obranného postoje, místo aby vyšel tomu druhému vstříct v okamžik, kdy začne mít chuť své myšlenky konečně sdělit. I to se dá naučit - časem. Předpokladem je: nic neočekávat. Vždycky jsem čekala a pak se vztekala nebo smutnila. Teď nečekám, nanejvýš jsem zvědavá, jak se věci vyvinou. Stále zastávám názor, že všechno má svůj čas. Moji lásku zrušit neumím, umím čekat. Nebo mi možná nic jiného nezbývá :-) Buď se Bůh smiluje a přesměruje ji nebo přeskupí věci tak, aby mu došlo, že jsem ho neopustila proto, že ho nemiluju, ale proto, že on nemiluje dost sám sebe, aby dokázal opustit svou ulitu, své strachy a žít s láskou. S láskou a svobodně, protože svoboda je stav mysli. A na to spousta lidí musí teprve přijít. 

A jednou mě Vesmír vyslyšel a přesměroval Lásku mezi mě a zvláštního muže. Ze dne na den -  jeden den mi andělé sdělili, ať nechám
minulost minulostí a budoucnost budoucností. Ta věta mi stála v hlavě jako neon s reklamou. Rozhodla jsem se tedy žít TEĎ.
A vyšlo to :-)
Mým posledním partnerem byl hezký, urostlý, velmi inteligentní muž s kreativitou v krvi. Jako s kamarádem se s ním  nikdo nenudil,  ve společnosti byl vždy milý, usměvavý, hravý a pro každou legraci. Mám to velmi podobně. Takže na první pohled velmi se k sobě hodící dva lidi. Navíc - fungovala nám přírodní chemie. Jasně že jsme se do sebe zamilovali. Ale mělo to od začátku háček, který já jsem prostě "nechtěla vidět", resp. slyšet... Hned při prvních schůzkách padla slova v tom smyslu, že otázka dalších dětí je u něj vždy otevřena! U mě je již uzavřena. Ne že bych neuměla vychovat další dítě nebo je neměla ráda - naopak, velmi mě těší, že některé malé dušičky to se mnou baví s hravou láskou, ty které ještě jsou samy sebou umí být bezprostřední a ještě nejsou zatížené společenskými "musíš, nesmíš". Ale rodit už nebudu, řekla jsem to a použil to, když se chtěl se mnou rozejít. Je to tak dobře - věděla jsem to i v tu chvíli, že to tak může být a de facto jsem mu dala nástroj, kterým si otevře cestu ven ze vztahu. Řekla jsem si již v začátcích vztahu, že nechci, aby mi ubližoval jakýmkoli podváděním, zbytečným prodlužováním vztahu, kdyby nefungoval. Byla to moje volba.

Byla jsem zamilovaná a doufala snad, že jej tato myšlenka opustí. Dítě již jedno měl. Jenže on měl milenecký přístup k našemu vztahu, já ho ze svého úhlu vnímala jako partnerský. A toto mě způsobovalo opět pnutí, které vyústilo v poznání, že toto není rovnocenný vztah, když jeden chce být jen milenec a druhý chce být partner. Tato rozdílnost nás dostala do patového stavu - já chtěla něco  lánovat, chtěla jsem do plánů zahrnout i jeho dítě - on ne. Postupem času se ukázalo, že ani nemůže. Není dosud srovnaný s minulostí, řeší to alkoholem a jeho úsměvy byly strojené stejně jako jeho image pro okolí. Doma byl jiný člověk a když byl sám, byl i jinou osobou.. Tu jsem také měla tu čest poznat. Skrytá osobnost, tajená před světem, za kterou se styděl. Mě ji nechal poznat, věděl, že se mnou nezůstane. Je to zvláštní, že tak důležitou skutečnost své partnerce přede mnou ani té po mě nesdělil. Ani jedna ho vlastně úplně nezná. Žije s někým jiným, jehož pohnutky a nálady mnohdy nechápe - nemůže. Dobrou polovinu osobnosti před nimi utajil. Ale my jsme tehdy stanuli na rozcestí a on řekl, že chce ještě děti a se mnou nemůže. Chápala jsem to. Věděla jsem to už vlastně předem. Cítila jsem, že se odtahuje a že mě odsouvá. Pak už jsem vlastně jen čekala na to, jak mi to řekne. Byla jsem zvědavá. Řekl mi, že si nemůžeme rozumět, že se svou podstatou "utíkám do fantazie" ( moje víra ve Vesmír a jeho zákony ), zatímco on se utíkal k alkoholu a přišlo mu to nejspíš normálnější.  A že chce ještě děti. Hodně dětí. A že skrze ně chce měnit svět. Dodnes je mi ho líto, nezvládl to. Nezvládl náš vztah, nezvládl sám sebe, nezvládl svou minulost, nezvládl ani další vztah, nezvládl mít děti, nezvládl život bez alkoholu... Jsem ráda, že jsem měla možnost poznat vztah s alkoholikem. Ne každý pozná, jak moc a opravdu ve všem takový člověk podléhá touze se napít. Zůstala mi láska k bytosti člověčí, která se ještě má hodně co učit nejen v tomto životě asi... Žít se ale s takovým tvorem nedá.

Co se týká vztahů mezi lidmi, všimla jsem si u sebe změny. Miluju lidi, chápu jejich kladné i záporné pohnutky, vnímám souvislosti, cítím jak se cítí, umím říct, co jim jejich stav zřejmě způsobuje, nevadí mi jejich nedůvěra, nevadí mi jejich obranný systém typu postavení si zdi kolem sebe, kdy nechtějí nikoho pustit ke své zraněné duši.. a proto se nemůžou ani uzdravit, protože se k nim nedostane ani léčivá energie. Je to jejich život. A všimla jsem si na sobě, že jsem přestala mít touhu nutně někomu pomoci. Když to sám nechce, tak se neangažuju. A tolik lidí fakt nechce pomoct. Buď se stydí nebo si myslí, že to ještě není tak hrozný a zvládnou to. A když to pak nezvládají, řeknou, že nikdo nenabídl pomocnou ruku, když to nejvíc potřebovali. Nejsem telepat. Ale když je někomu
vedle mě špatně, nebo je nervozní nebo má radost, smutek, je bezradný, bezmocný nebo je odevzdaný osudu a neví si s tím rady, nevím jak, ale vnímám to. To není telepatie, ta funguje na dálku. Tohle je vnímání energie toho druhého. Každý to má, ikdyž o tom neví.. stejně jako každý je součástí nejen sebe, svého světa, ale i všech okolo a celého Vesmíru. Všechno souvisí se vším, i já. A
vztahy jsou o tom, pomineme-li přírodou danou chemii, která nás k sobě láká kvůli rozmnožování, že se musíme naučit vnímat toho druhého a navzdory tomu, co vnímáme, ho musíme nechat žít jeho život, nemůžeme mu vnucovat sebe, svou pomoc, svoje názory, nemůžeme ho předělávat. Buď chceme být s ním, jaký je a nebo respektujeme jaký je, ale nechceme s ním žít, protože "to máme
jinak". Už se neumím podbízet, neumím dělat to, co vím, že ten druhý chce abych dělala, když mi je to proti srsti. Neumím na sebe nechat sahat člověka, který chce moje tělo a nechce nic mít s mojí duší. Ale umím říct: miluju Tě a vím, co to znamená. Hlavně vím, že to neznamená uvázat si někoho k sobě a držet ho u sebe citovým vydíráním nebo jakýmkoli jiným manipulačním fíglem. A
umím odejít a nemít výčitky, ačkoli ten druhý vyčítá, že jsem mu vzala léta života - nevzala. Pochopila jsem, že když partner nejdřív sonduje, co mám ráda a pak to dělá, abychom "si rozuměli".. a když si myslí, že už jsem "na něj tak zvyklá, že neodejdu", tak to dělat přestane, není to moje vina, že se vztah nepodařil.



 


Ještě další zajímavost :-)

28.05.2009 10:05

Jak jsem se vyvíjela? Podle horoskopu...

27.10.1967 v 09:10 - Karlovy Vary   V tomto horoskopu je vše, co mi vyšlo při zadání svého data do kolonek na www.Najdise.cz Je to skvělý horoskop. Vzhledem k tomu, že mi je tolik, kolik mi je, mohu porovnávat, jak „sedí“ v tom smyslu, že vím, jaká jsem byla jako mladá a jaká jsem teď. To, co se mě týká teď je normálně, to co jsem byla jako mládě či teprve dospívající žena ( cca do 35 let ) je kurzívou.   Slunce ve Štíru Projevuje se zejména silnými a...

—————

28.05.2009 10:06

A co na mě moje numerologie?

Tato osoba je citlivá, citová a intuitivní. Je poctivá, pragmatická a konzervativní. Nepodléhá novým směrům. Vyhýbá se povrchním vztahům. Velmi důležitou roli hraje milostný vztah. Je podnikavá. Dovede prosadit své plány a nápady. Je oddaná své rodině. Může dosáhnout bohatství. Snaží se o získání informací o životě a hledá smysl života. Cítí se dobře v přírodě a ráda pomáhá druhým. Důležitou roli hraje domov. Je bystrá a chápavá. Rozhoduje se po důkladném promyšlení. Čemu je třeba se učit,...

—————


Krajina, kde relaxuji :-)

—————