Štěstí je něco, co nemůžeme druhému dát, jen mu můžeme ukázat cestu ...


Život je hra

20.07.2010 19:36

Existuje jedna hra, které se říká golf. Pravidla, která lidé vymysleli, jsou jednoznačná – jednotliví lidé mezi sebou soutěží, kdo pečlivě vybranou holí co nejlepším nacvičeným úderem odpálí míček co nejblíže jamce, do které se má trefit. Pořadí jamek je přísně dané.

    A jak tak hráči začnou hrát, ke každému se přidá jeden pes – přítel člověka :-) Psi jsou hraví, takže každý se svému „páníčkovi“ snaží pomoci po svém. Běží za míčkem a nosí ho zpět, chytí míček ještě v letu a lehnou si s ním, zalehnou míček když dopadne, že se k němu páníček nemůže dostat, „unese“ míček ještě na startu a láká páníčka, aby se s ním honil, sem tam míček pustí do nějaké, jakékoliv jamky…. A páníčkové? Jsou tací, co na psa křičí a snaží se jej přimět míček pustit z tlamy, jsou tací, kteří mu do té tlamy sahnou a míček mu vyrvou pomalu i se zuby, jsou tací, co se z pod psa snaží rukou či hůlkou míček vydolovat, jsou tací co do psa kopnou, jsou ale i tací, co jej zbijí a někteří i umlátí k smrti, jen aby mohli hrát tu svojí lidskou hru podle svých lidských pravidel. Ale pak jsou i takoví páníčkové, kteří se vykašlou na soupeře a na celou lidmi vymyšlenou soutěžní hru, zahodí hůl a začnou si se psem hrát – honí se s ním, naoko se s ním „perou“ o míček, a když ho získají, někam ho prostě zahodí. A pes běží pro míček a donese ho páníčkovi zpět a nebo ho sám od sebe nosí do různých jamek na hřišti, podle svých nepsaných pravidel. Oba jsou šťastní. Páníček pochopil něco, na co nemůžou dlouho někteří lidé přijít.

    Hodně lidí říká: „Život je pes“, spoustu lidí vzalo za své, že pes je nejlepší přítel člověka. Zkuste si díky tomuto příběhu představit, že váš život je pes. Váš život, který jakmile se přestanete řídit soutěžními pravidly kdo z koho a budete se ke svému životu chovat hezky, vás odmění tím, že za vás sám nakonec vyřeší všechny „jamky“, ačkoli nebudou v takovém přísném pořadí, v jakém si je člověk sám naplánuje. Váš život, který si umí hrát a který se k vám chová tak, jak se vy chováte k němu. Některý život umí i pokousat, když si to zasloužíte. Vy ho pak nenávidíte a necháte ho utratit nebo ho zlikvidujete sami. Stále svému životu poroučíte, jakým směrem by měl jít podle lidských pravidel, ale on nechce. Lidská pravidla jsou moc svazující a soutěživá. On má rád volnost projevu a hru naprosto jiného typu. Ano, život je hra, jenže ne soutěžní. Je to hra pro radost, pro dobrý pocit, dovádění s láskou a hlavně – hra pro nás samotné.

    Jistě, jsou takoví hráči, kteří se ovládnou, psa zpacifikují jakýmkoli bezbolestným způsobem ( uvážou jej na vodítko ) a svou hru dohrají podle lidských pravidel. Na stupních vítězů má dobrý pocit z výhry, má i materiální výhody ( třeba vyhrál peníze ) a má i společenské výhody ( dostane se do novin, bude z něj známá osobnost, bude zván do lepších klubů ). Jeho pes bude i na stupních vítězů s ním, bude mu sedět pěkně na vodítku u nohy a bude k němu obracet svoje psí oči. Je svému pánu věrný a nikdy ho neopustí dobrovolně ani v bohatství, ani v chudobě. Bude plnit jeho pokyny.

 

A v tento okamžik si zkuste za postavu psa dosadit svoje podvědomí… Vaše podvědomí plní vaše příkazy, dělá, co „vám na očích vidí“, jak se říká. Co ho naučíte, to dělá. Stále bude s vámi. Když z něj vycvičíte zlého agresivního zabijáka, bude takové. Když z něj vychováte rozmazleného parchanta, kterému není nic dobré, bude takové. A když ho naučíte moudrým věcem, bude se jimi řídit.

Hodně štěstí ve hře zvané Život :-)

 

 ( Příběh, který se mi zdál. Semmiš )

—————

Zpět