Štěstí je něco, co nemůžeme druhému dát, jen mu můžeme ukázat cestu ...


Za co jste ve svém životě vděčni?

21.05.2010 23:20

... nezáleží komu. Ale je dobré si občas připomenout, za co skutečně vděčím, že mám, abych si toho i po čase vážila a nebrala to jako samozřejmost. Protože lidi mají tendence zanedbávat to, co mají léta a co si kdysi moc přáli a byli šťastní, když to získali. Najednou to berou jako samozřejmost a v duchu už neděkují za to, že to dostali, že někoho mohli poznat a nebo že tomají od narození, aniž se přičinili. A já si myslím, že je to chyba, protože pak se nemají z čeho radovat, přestože každý den se neuděje nic extra, co by v nás vyloženě radost vyvolávalo. Sami si ji už skoro vyvolat neumíme.

Já jsem v první řadě vděčná za to, že můžu žít, protože jsem pochopila, že to není samo sebou.
V druhé řadě jsem vděčná za to, že jsem zdravá a netrpím alergiemi či nějakou vrozenou chorobou, protože si uvědomuji, o jak moc velkou výhodu jsou připraveni ti, kdo zdraví v pořádku nemají.
Za třetí jsem vděčná za lásku, protože už vím, že láska není jen to zamilování, kdy člověk nevidí, neslyší a vnímá jen šumění zpěněné krve, když vidí oběkt své touhy. Pochopila jsem, že láska je jiná - vlídná, soucitná, trpělivá, neobviňující, neočekávající, naopak dávající a přející. A je věčná. To zamilování není.
Jsem vděčná za ty, co jsem potkala, protože jsem se vždycky něco naučila, ikdyž ta setkání byla mnohdy "na ostří nože".
Jsem vděčná za to, že jsem se naučila se nebát, protože kdysi jsem byla schopná ustupovat už jen při hrubším pohledu kohokoli, natož když mi řekl nějakou výhružku. Dnes se sama sebe i svých blízkých dokážu zastat a nebojím se použít pádná slova v pádných argumentech.
Jsem vděčná za střechu nad hlavou a za to, že mám práci a tudíž netrpím já ani moje děti zimou a hladem, protože vím, že je mnoho takových, co vlastní střechu nemají a žijí v neustálém stresu, co bude.
Jsem vděčná za to, že se umím konečně radovat z maličkostí a z toho, co mám, protože vím, že všechno je pomíjivé a nebudu-li si toho vážit, může se vše taky obrátit...

Nuna
Určitě za zdraví.
Za schopnost pracovat,za možnost žít život tak,aby mi v něm bylo dobře. Za získanou sebedůvěru a sebevědomí, za všechny ty kopance,co jsem kdy dostala a které mě sunou někam dál.
Za to,že ráno můžu otevřít oči a vím,že v tom dni mě čeká něco pěkného

Morticia76
Já sem vděčná vlastně za všechno...všechno má svůj důvod a svůj účel. Stačí jen počkat, než ho člověk pochopí...Já sem dokonce vděčná i za to, že sem koule kulička a nemůžu na sebe nic sehnat...jednak člověk ušetří a radši to, než se trápit s anorexií...např....

Player
Po té,co jsem v dětství promarodil a proskákal o berlích s kyčlema a po té,co mě před čtyřmi lety porazilo auto na přechodu tak jsem vděčen za každý nový den,kdy můžu plnit svá poslání a pomáhat a radovat se.

KRÁSNÉ TÉMA NA PÁTEK
Včera jsem zhlédnul v rámci festivalu JEDEN SVĚT 2 filmy o KLDR.
Je neskutečné,co se ve třetím tisíciletí ještě děje lidem na světě.Národ,kde neexistuje úsměv.Národ,kde dítě je od tří let vedeno k udávání svých rodičů.Spadnou vám noviny s fotkou prezidenta na zem,omylem na ně šlápnete a jdete na 8 let do koncentráku. Národ,kde lidé dodnes neví,že člověk stanul na měsíci.Národ,kde se mučí,20 miliónů lidí umírá hladem a milion prominentů si s nima hraje jako s loutkama.Národ veřejných poprav.
Národ bez výplat,barů a zábavy
Takže jsem vděčný,že jsem se narodil tady a mám důvod se smát.

Tyna-Tynka
Pěkné téma na uvědomění si důležitých věcí.
Mám to podobně. Jsem vděčná za život sám.
Pak jsem vděčná za svobodnou vůli a za svobodu.
Dále za to, že jsem mohla potkat několik lidí a doufám, že potkám ještě další, kteří mi něco dali, něco mě naučili a já se pak sama v určitých věcech změnila.
Jsem vděčná za šanci.
Jsem vděčná za to, že mohu ostatní obdarovávat.
A jsem vděčná za to, že uvnitř nejsem mrtvá, ale poznávám se a občas prožiju něco zázračného.
A nakonec jsem vděčná, že můžu poděkovat za to, za co jsem vděčná.

Akdarka
..jsem vděčná za to, že můžu žít tady a teď.
...jsem vděčná za vše, čím jsem si prošla, prožila a hlavně přežila...
... jsem vděčná za to, že denně můžu pomáhat těm nejmenším prožít krásný a úžasný den, přiblížit svět k jejich očím

Charisma
Jsem vděčná za to, že jsem

Alassea
Voľakedy som bola zo svojho života nešťastná,z toho aká som,z okolia,teraz som v stave,keď za všetko,čo sa mi "stalo" som vďačná-alebo to aspoň prijímam,a nemenila by som a ani by som nechcela mať - trebárs "16".Vidím,že sa vyvíjam, a mám z toho radosť a dúfam,že sa nikde nezastavím...

1terezie
je zajímavé, že většinou jsme vděční za to dobré. Já jsem vděčná za každý kopanec, který mi život dal. Pak vidím v každém dni něco prima a mnohem víc si to vychutnám a ještě se skaždým problémkem přesvědčím, že jsem tak silná, že to ustojím. A to všecho je tím, že mě prováí můj anděl stážníček a pomáhá mi s tím. Tak za to jsem vděčná

haf
asi jsem vděčna, teda občas!!, za jakés takés zdraví, za bezva syny a bezva vnoučata....a za momentálního milého svého...
taky ale jen občas, člověk je tvor nevděčnej
jo a že se máma drží...
a že jsou na světě dobří lidi se kterýma si rozumím

Rakshi
Momentálně jsem vděčná za téma Tobě Sem.miško, zastavilo mě v nájezdu do chmur, přimělo mě se zamyslet a uznat, že i když se mi to třeba momentálně nelíbí, jak to mám, je to přesně to, co se má dít. Kolikrát jsem se ponořila, abych zas vyplavala nad hladinu a nabrala dech, tolikrát jsem vděčná za to ponoření i za tu šanci znova se nadechnout a plavat dál. Děkuju za život, jaký je.

Vrie
A já jsem teď moc vděčná za to, že jsem tu narazila na tuhle diskuzi. Připoměla mi totiž zasse, jaké mám vlastně štěstí v životě. Nedávno jsem šla ze školy domů, nějaká blbost mě trápila, když kousíček za mnou spadl ze střechy sníh a led. A mě najednou připadalo jakoby mi někdo říkal - podívej se jakými blbostmi se trápíš. Buď vděčná za to, že vůbec můžeš žít. A napadlo vás někdy, jaké máme vlastně štěstí, že žijeme na tak skvělé planetě? Kolik okolností se muselo sejít aby se tu vůbec dalo žít... Na světě je toho strašná spousta za co můžeme být vděční. Jen je občas potřeba si to připomenout.

Sem.miš
Tedy Playere, od teď jsem také vděčná, že jsem se narodila nejen v tomto století, ale i u nás, přestože v "Kocourkově"...

Sem.miš
Milá Rakshi,
jsem moc ráda za to, že jsem aspoň na chvíli zastavila chmury na tebe lezoucí.. Myslím, že právě to jsem sledovala napsáním příspěvku. Mám totiž kolegyni, která se utápí v žalech, které vlastně ani žaly nejsou. Vůbec netuší, co je to skutečné trápení a považuje za něj třeba to, že manžel jede za svou matkou, kterou ona nesnáší...
Jak malicherní jsou někteří lidé, kteří nevidí, co mají za dary, když jsou zdraví a mají co jíst.
A jak ty říkáš - ponoření a znovuvyplavání a nadechnutí je způsob, jak se něčemu naučit, něco si uvědomit, něčeho si začít vážit a rozkoukat se, aby člověk poznal, co je důležité a co není. Taky jsem si tím prošla, tak vím, o čem píšeš...

Ajvy
jsem vděčná za to, že jsem, za to, že můžu dýchat voňavý jarní vzduch, koukat v létě u táboráku na hvězdy, že můžu slyšet hlasy mých milovaných a vnímat přírodu a vše kolem, včetně skvělých lidí, které jsem měla možnost poznat zatím, stejně jako za vše "špatné", co mě potkalo

Miluška111
Jsem vděčná za to,že se ortopedům v Mostišti povedla operace kyčle a já nemusím trpět bolestmi,jak tomu bylo v minulých letech...

Renen13
jsem vděčná každé bolesti kterou smím prožít..neboť bez tohoto vzácného poznání..bych nebyla nikdy schopna rozpoznat a vážit si jejího protikladu..

 

—————

Zpět