Štěstí je něco, co můžeme druhému dát, ikdyž si myslíme, že to sami nemáme...


Svěřování se

Webnode
16.05.2009 18:15

Především ženy mají značné nutkání svěřovat se s pocity. Svěřením bolesti můžeme druhé motivotat, aby nám poskytli podporu.

Když ostatní netuší, co cítíme, 
nemohou upravit jisté projevy svého chování ani pochopit,
jaký druh podpory potřebujeme.

Ženy při vyjadřování svých pocitů často používají vyčítavá prohlášení. Muži pak uniknou do defenzívy a neslyší jeich bolest a nemají motivaci nabídnout jim pomoc.

Dát si život zase dohromady

Když končí vztah, v němž jsou děti, musíme si přiznat, že ten vztah ve skutečnosti nekončí. Nejsme sice už manželé, ale zůstáváme rodiči. K tomu, abychom si zase dali život dohromady, se nejenom musíme přestat cítit jako oběť, ale musíme si dát pozor, abychom jako oběť nekomunikovali. Pokud si ale dokážeme sdělit své odlišné názory bez vyčítavého postoje, naši partneři dokážou pozorně vyslechnout naše stanovisko, protože obě strany si připadají vnímané a respektované a neobviňované. Pokud pochopíme a použijeme svou moc změnit vlastní pocity, přestaneme své partnery za tyto pocity obviňovat.

 

Uzdravení si usnadníme, když své pocity svěříme příteli, psychologovi či účastníkům skupinové terapie. Hovoříme-li o minulosti, jsou s ní spjaté i naše současné pocity. Dýky tomu, že ostatní mohou na naši bolest reagovat, začneme tu zkušenost znovu prožívat. A vzhledem k tomu, že ostatní zažili a zahojili podobnou bolest, naše vlastní schopnost hojení se výrazně obohatí. V tomto případě je automatický hojivý proces značně podpořen svěřením své bolesti ostatním.
Pokud máme navíc jistotu, že všechno, s čím se svěříme, zůstane důvěrné, tajné, významě to přispívá k procesu uzdravení.

—————

Zpět