Štěstí je něco, co nemůžeme druhému dát, jen mu můžeme ukázat cestu ...


Svěřování je z Venuše, reptání je z Marsu

23.06.2010 20:41

Způsob, jímž ženy a muži reagují na stres, dramaticky ovlivňuje i způsob jejich vzájemné komunikace.
MUŽI se vyrovnávají se stresem brbláním.
ŽENY se vyrovnávají se stresem svěřováním.

Ženy se často svěřují se svými pocity v naději, že tak získají aspoň trochu podpory. Muži si to ale vykládají nesprávně a považují ženu za ufňukanou citlivku. Muž, je-li vyrušen z rozdělané práce, začne brblat, a žena si to myslně vyloží jako projev neochoty.

Když se muž svěřuje s negativními pocity, téměř vždy tím chce dosáhnout konkrétní změny. Svými výroky motivuje okolí k nápravě situace. Vyjádření pocitu vzteku či hněvu je dědictví z Marťanské historie, kdy se muži nejprve pomalovali válečnými barvami, tančili kolem ohně, než se vydali do boje. Téměř vždy je to snaha zastrašit protivníka předem a zahnat ho k ústupu, aby k boji nemuselo vůbec dojít.

Pocity jako je bolest, zklamání, ukřivděnost, ustrašenost, lítost - vedou k tou, že muž odmítá zodpovědnost za vzniklou situaci. Tyto projevy někdy znamenají nepřímé obvinění ostatních.
Např. Zklamal jsi mě, nestihls to v domluveném termínu. ( přímé obvinění )
        Tak s tímhle zpožděním jen těžko dodržíme termín. ( nepřímé obvinění )

Muž se domnívá, že žena si stěžuje nebo vyčítá, zatímco ona se jen svěřuje. Pokud muž objeví problém, se kterým se nedá nic dělat, pak nevidí důvod se kvůli němu zbytečně rozčilovat nebo se o něm bavit. Žena, ačkoli se s tím nedá nic dělat, alespoň si potřebuje s ostatními o tom promluvit.

Brblání zní ženám jako neochota a odpor. V důsledku toho má pocit, že kolem muže musí našlapovat opatrně jako v minovém poli. Ale jeho brblání souvisí jen s tím, že měl nějaké plány a teď je musí přizpůsobit nově vzniklé situaci ( ženina žádost ). Neodmítá, jen takto "uvažuje", jak postupovat dál. Kdyby mu nestála za to, na rovinu by ji odmítl.

U ženy je to trochu jinak. Když žena něco nechce udělat a reptá kvůli tomu, většinou její neochota postupně sílí - proto si myslí, že muž to má taky tak ( podle sebe soudím tebe ). Tak se stane, že žena se často se svým požadavkem stáhne ( Dobrá, udělám to tedy sama ) - což je špatná reakce, protože muž jí neodmítl. Nebo začne svůj požadavek obhajovat ( Přece jsi slíbil, že to uděláš, už čekám tři dny ). Lepší by bylo, kdyby mluvila o tom, jak moc pro ni mužova pomoc znamená. Nejlepší reakcí na brblání je necht muže vybrblat, on se vybije a bude dobře.

Pokud má žena opravdovou potřebu si postěžovat = vybít své emoce, je nejlepší to udělat jinde ( s kamarádkou ). Muži pak uaž v klidu předložit stížnost klidným, objektivním způsobem.

—————

Zpět