Štěstí je něco, co nemůžeme druhému dát, jen mu můžeme ukázat cestu ...


Štěstí - jenom muška zlatá

12.12.2012 12:17

 

Jsou neustálé dohady o tom, co přesně je to Štěstí. Málokdo TO umí popsat. Je to samozřejmě dané tím, kdo jakým obdobím svého života a vůbec jakým obdobím vývoje Duše prochází. Někdo může za štěstí považovat majetek, protože je v období materie. Jiný považuje za štěstí skutečnost, že vůbec žije, protože přežil těžkou nehodu. Někdo může štěstím nazývat stav, kdy poskládá v životě vše tak, jak „to má být“ a je sám se sebou spokojený – postaví dům, zasadí strom, zplodí potomka a celkem bez větších problémů žije ve spokojeném vztahu.

Štěstí jako takové je POCIT, který souvilí s Láskou. Láska je energie, kterou člověk když jí má, rozdává jiným. Je to energie, kterou člověk překypuje, která z něj sálá a on jí rozdává vlastně bezděčně, nevědomky. A ikdyž si to uvědomuje, kdyby chtěl ( jakože nechce, když už je v tomto stavu ), nemůže to zastavit. Prostě sálá Lásku jako kamna sálají teplo. Kolik Lásky rozdá, tolik jí má v sobě a jako dárek od Boha ještě kousek té energie navíc – to je Štěstí. Je to přesně to množství energie, které vám způsobuje nádherný hřejivý pocit, který způsobuje jakési bezvládí rukou a nohou a lehkost ( až prázdnotu :-)) hlavy.

Štěstí je stav Duše, po kterém ona touží a ke kterému se nás snaží nasměrovat svým „našeptáváním“. Směruje nás k bezpodmínečné Lásce, kterou když dokážeme přijmout do svého života, pak jsme ve stavu, že bereme věci takové jaké jsou, nemáme předsudky, nemáme očekávání, neničíme sebe ani jiné jejich minulostí a neustrneme v čekání na „lepší časy“ v budoucnosti. Prostě najednou jsme TEĎ, přijímáme ten dar žít v PŘÍTOMNOSTI – a to je jediný skutečný život – TEĎ. Minulost byla, budoucnost bude. Z minulosti se člověk má poučit. Budoucnost si vytváříme tím, jak myslíme v současnosti. Každá naše myšlenka TEĎ ovlivní naši budoucnost. Takže pokud máme teď negativní myšlení a žádné hezké vize, moc krásná ta budoucnost asi nebude. Pokud máme v současnosti krásné sny o budoucnosti, je potřeba je „probudit“, abychom se těm snům přiblížili. Nelze jen snít, je potřeba si svá přání jaksi prožít „nanečisto“. Člověk se musí přivést do stavu, kdy bude VĚDĚT ! co chce. Kdy bude CÍTIT přesně tu RADOST, TO ŠTĚSTÍ, že dosáhl kýženého cíle. Jak to udělat? Především musí člověk UVĚŘIT, že tato budoucnost je možná. Protože pokud o něčem člověk sní, ale v podvědomí je přesvědčen, že zrovna jemu se tenhle sen splnit nemůže, protože…. ( tisíc důvodů… ), tak se mu skutečně nesplní.

Štěstí je malý bonus, který přichází s Láskou – BEZPODMÍNEČNOU LÁSKOU. Když přijmete Lásku takovou, jaká skutečně je, je to jakobyste otevřeli  Štěstí dveře. Ono vejde a vy se najednou „vznášíte“. Bez Lásky to nepůjde, vez víry, že je něco takového možné, taky ne.

Mnoho lidí mi v tuto dobu oponuje, že láska většinou nevydrží, „opadne“ „zmizí“ a pak je člověk o to víc nešťastný a v depresi. Pokud se toto skutečně stane, pak jste ovšem zažili lásku ( jak já pracovně říkám ) potřebnou. Láska potřebná je vlastně zamilovanost, díky které máme získat nějakou zkušenost. Vztahy si po většinu své existence tvoříme především proto, abychom se jeden od druhého ( nebo skrze něj ) něčemu naučili, abychom si něco předali, abychom došli k nějakému poznání. V takovém vztahu jeden druhého potřebuje. Takový vztah potřebný můžeme poznat podle vnějších projevů – dominance jednoho a submitivita druhého, žárlivost jednoho a poddajnost druhého, citové vydírání jednoho a podléhání toho druhého, nevěry, alkoholismus, workoholismus a jiné konce…. V takových vztazích mohou být lidé nějakou dobu spokojeni, protože tuto zkušenost pro svůj vývoj potřebují. Ale jakmile daným stavem věci začnou trpět, že se to projeví až depresemi nebo touhou spíš odejít z tohoto světa než žít v takovém vztahu, pak je vidět, že vztah došel ke svému konci a ten je potřeba akceptovat. Zamilovanost odešla, přišla zkušenost, možná poučení a v TUTO CHVÍLI je to už jenom o tom, jak moc má člověk rád SÁM SEBE, aby dobrovolně netrpěl. Zbytečné utrpení je projevem MALÉ SEBELÁSKY. A to je důvod, proč v těhto vztazích člověk nemůže být ještě opravdu šťastný. Nemůžeme rozdávat to, co nemáme. Nemám-li dost velkou lásku ani sám k sobě, nemůžu přece rozdávat, není z čeho. Když nerozdávám, je jasné, že stále ještě POTŘEBUJI získávat jinde, od někoho, ještě jsem nedokázal v sobě probudit ten pramen, nedokázal jsem uvěřit, že je to možné, neumím si to dost dobře ani představit a v duchu reálně prožít ten pocit – a proto nepřijde.

Štěstí je nádherný pocit, je to pocit, který můžete zažít jedině TEĎ – protože minulost už byla a budoucnost teprve bude. Poslechněte šeptání své Duše, která vám říká: Už se vykašli na předsudky, nedrž se jak klíště té minulosti, žij TEĎ, prožívej každou vteřinu, vnímej, kdo Ti co nabízí, abys nepropásl Lásku a Štěstí.

A pamatujte Vesmír a bezpodmínečná Láska mají svá pravidla, která když budete chtít obejít nebo některé z nich vynechat, když ještě nebudete schopni je dodržet, budete šoupnuti zpět za ty pomyslné dveře. Tam pak můžete popřemýšlet, co děláte špatně, že jste vždy „jen zamilováni“ a za rok – dva to přejde…. Že se z toho nepodaří vykouzlit tu Lásku napořád. Většinou je to proto, že na ní nevěříte a pevně se držíte nějakého materiálního základu. Ale Láska není materiální a když jí nevěříte, ona s vámi nebude. Bude čekat – ale uvěřit musíte VY.

Tak přeji mnoho Lásky a Štěstí :-)

—————

Zpět