Štěstí je něco, co nemůžeme druhému dát, jen mu můžeme ukázat cestu ...


Statická elektřina a megality

10.05.2009 10:54

 

V průběhu výzkumu megalitů bylo empiricky prokázáno, že byly budovány pro akumulaci statické elektřiny. Statisíce nejrůznějších megalitů rozmístěných po celé Zemi vyvolává otázky, na které neznáme odpověď. Neznámé vlastnosti statické elektřiny, které jsou podstatou megalitů, vytvářejí nepřekonatelnou překážku nejen pro jejich hodnocení ale také pro pokrok v jiných oborech. Statická elektřina je přírodní síla, která je součástí veškeré hmoty. Skutečnost, že lze empiricky nalézt některé její dosud neznámé vlastnosti napovídá, že v této oblasti nám něco důležitého uniklo. Neměli bychom provádět hodnocení historie z hlediska našich poznatků, které nás pro nedostatek informací směrují k mylným závěrům. Jako příklad mohu uvést jazykové bariéry. Pokud byly dolmeny, viklany, hliněné valy, pyramidy i jiné struktury stavěny po celé Zemi, je třeba vysvětlit, jakým způsobem byly potřebné informace pro jejich budování doručeny nejen přes oceány, ale také přes jazykové bariéry na statisíce míst do všech kontinentů. Na to nelze odpovědět, vysvětlení se skrývá v dosud neznámé vlastnosti statické elektřiny. Lze si ale z toho vzít poučení a usměrnit uvažování v tom smyslu, že od tehdejších lidí se můžeme také něčemu přiučit.

 

Megalitické záhady se snadněji chápou v souvislostech. Na ostrově Sardinia bylo postaveno z balvanů bez malty větší množství kruhových staveb o různých velikostech nazývaných Nuraghy. Byly budovány v době bronzové a do dnešní doby se jich zachovalo asi 7 000. Jejich význam budování dosud nikdo neobjasnil. Další nevysvětlitelnou záhadou je 40 000 kruhových staveb v Irsku. Všechny mají podobnou architekturu, liší se však stupněm členitosti a tím i hmotností stejně jako Nuraghy na ostrově Sardinia.

Podobné stavby jsou také rozmístěny na Aranských ostrovech, z nichž největší zaujímá plochu několika fotbalových hřišť. Tvoří ji čtyři valy vysoké 1,7 metru, jejichž šířka činí 5 metrů. Všechny kruhové stavby mají společný znak, nemají okna ani cimbuří a rovněž postrádají vodní zdroje. Mezi třetím a čtvrtým valem je umístěno tisíce špičatých kamenných bloků s ostrými hranami (sání hrotem), které dosahují výšky hradeb. Z hlediska naší doby neexistuje k jejich budování žádný zřejmý důvod. Erich von Daniken dává uvedené stavby do souvislosti se zříceninami Velkého Zimbabwe a připomíná, že podobných areálů známe v současné době přibližně sto padesát. Souhlasím s panem Danikenem, uvedené stavby je nutné dát do souvislosti, byly budovány za účelem propojení éterického rastru, který je vodivý a mohl být využit také k přenosu informací.

Z tibetských modlitebních mlýnů, které produkují energii rotací kovových válců třením dvou odlišných hmot – vzduchu s kovem, lze odvodit, že ve vysokých polohách se nenacházejí stejné energetické zdroje jako v polohách nižších.  

V jiném případě se podařilo českým vědcům prokázat, že prostor pod vodiči vysokého napětí má prokazatelný vliv na chování zvířat. „Pokud se zvěř pod vodiči vysokého napětí chová jinak než obvykle, musí u ní nepochybně docházet ke změnám na mozkové, buněčné i molekulární úrovni,“ říká profesor Hynek Burda Z Essenu.

Vědci přišli loni s překvapivým objevem, že stáda krav nebo jelení a srnčí zvěře se při pastvě a spánku otáčejí vždy tak, aby jejich těla mířila od severu k jihu. Nyní přicházejí s  poznáním, že zvěř tuto svoji schopnost ztrácí pod vedením vysokého napětí. Chová se zcela chaoticky a staví se při pastvě do nejrůznějších světových stran. Jakmile se zvěř od vedení vysokého napětí vzdálí při pastvě či spánku, opět srovná svá těla do severojižního směru. Rušivý efekt u chování zvěře je pozorovatelný asi do padesáti metrů od vysokého napětí. Vědci přiznávají, že otevírají dveře do prostoru, o němž jen tuší co vše může skrývat.

K uvedenému poznatku vědců mohu dodat, že negativní vliv vysokého napětí lze sledovat nejen u zvěře, ale také u řidičů motorových vozidel. V blízkosti mého bydliště již řadu let sleduji na komunikaci zvýšený počet dopravních nehod, kterou v desítkách kilometrů po obou stranách kopíruje rozvod vysokého napětí. Podrobněji se o tom rozepisuji v dřívějších publikacích.

Kritickou vzdálenost padesát metrů od vysokého napětí považuji za důležitý poznatek, který budu dále prověřovat. Podle mého výzkumu uvedená vzdálenost zasahuje již do zón a z toho pravděpodobně vyplývá, že zóny zvětšující vzdáleností od zdroje rozptylují svou energetickou hodnotu.

Trojrozměrný éterický rastr vytvářejí náboje statické elektřiny, lze to prokázat řadou experimentů, které popisuji na webu. Jde ale pouze o malou nápovědu pro další výzkum. Pro správnou orientaci bude nutné nejprve zaměřit a zmapovat zóny největších zemských nábojů – mořských proudů, veletoků a další zóny velkých konstantních nábojů.

Poučné bude také zjištění, k jakým změnám dochází v éterickém rastru, když se v každém okamžiku na naší planetě odehrává asi 1800 bouří a každou vteřinu se rozzáří přibližně stovka blesků. Roční počet blesků na Zemi se odhaduje na 3 miliardy, roční počet bouřek na Zemi okolo 16 miliónů. Domnívám se, že pokud nedoplníme informace v této oblasti fyziky, nebudeme schopni řešit nejen otázky dávné historie, ale i mnoha jiných případů.

( autor: Miroslav Provod )

—————

Zpět