Štěstí je něco, co nemůžeme druhému dát, jen mu můžeme ukázat cestu ...


Sex:

12.05.2009 15:13

 

Kdybychom mohli z vesmíru odstranit člověka, viděli bychom, že celý vesmír"- hvězdy, měsíc, rostliny, zvířata, všechno - je dokonalý právě takový, jaký je. Život není nutno ospravedlňovat ani odsuzovat; vyvíjí se svým vlast­ním způsobem. Když vezmete člověku jeho schopnost posuzovat, zjistíte, že jsme stejní jako zbytek přírody. Nejsme ani dobří ani špatní; jsme takoví, jací jsme.

 

V našem velkém Snu Planety máme potřebu všechno ospravedlňovat - všechno označujeme za dobré nebo špatné, zatímco všechno je takové, jaké to je. Lidé shro­mažďují velké množství vědomostí; všechno se učíme od své rodiny, společnosti a náboženství. A z těchto vědo­mostí vychází naše chování a cítění. Vytváříme si anděly a démony a největším démonem v pekle je samozřejmě sex. Sex je největším hříchem člověka, ačkoli je lidské tě­lo stvořeno pro sex.

 

Jste biologické, sexuální bytosti, a tak to prostě je. Vaše tělo je moudré. Všechna jeho inteligence je v ge­nech. Geny nepotřebují nic ospravedlňovat, neboť všech­no vědí. Problém není v sexu. Problém je v tom, jak pou­žíváme své vědomosti, ačkoli není co ospravedlňovat. Pro lidskou mysl je obtížné připustit, že sex je takový, jaký je. Máme spoustu názorů na to, jaký by měl být a jaké by měly být lidské vztahy, ale naše názory jsou mylné.

 

Za sexuální styky platíme vysokou cenu, ale tento in­stinkt je tak silný, že se mu stejně oddáváme. A pak tr­píme pocitem viny a jeden druhého pomlouváme. „Podívejte se, co ta ženské dělá! Podívejte se na toho chlapa." Vytvořili jsme si definice toho, co je správné se­xuální chování žen a mužů. Muži se chovají buď příliš mužně, nebo příliš slabošsky, podle toho, kdo jejich cho­vání posuzuje. Ženy jsou buď příliš hubené, nebo příliš tlusté. Máme přesné představy o tom, jak by měly ženy vypadat, aby byly krásné. Měly by si kupovat vhodné ša­ly a prezentovat se tak, aby byly svůdné a odpovídaly našim představám. Jestliže našim představám neodpoví­dají, mají pocit, že je nikdo nemá rád.

 

Věříme tolika lžím o sexu, že z něj nakonec nemáme radost. Sex je pro zvířata. Sex je zlý. Za sexuální pocity bychom se měli stydět. Tato pravidla jsou naprosto ne­přirozená, ale my jim věříme. Vaše přirozenost se těmto pravidlům vzpírá. Trpíte pocitem viny. Nejste tím, čím byste měli být. Jste odsuzováni. Trestáte sami sebe, a to není spravedlivé. To všechno otevírá ve vašem citovém těle rány, které se infikují emočním jedem.

 

Naše mysl hraje tuto hru, ale tělo tomu nevěří; tělo cí­tí sexuální potřebu. V určité fázi života nemůžeme necí­tit sexuální přitažlivost. To je naprosto normální a není to vůbec žádný problém. Tělo cítí sexuální touhu, když je vzrušené, když se jej někdo dotýká nebo když je vizuál­ně stimulováno. V jednu chvíli je vzrušené a za několik minut je vzrušení pryč. Jakmile stimulace skončí, tělo přestane cítit vzrušení, ale mysl ne.

 

Řekněme, že jste vdaná žena, která byla vychována v katolické rodině. Máte své představy o tom, jaký by měl být sex - co je dobré a co je špatné, co je hřích a co je přijatelné. Když podepíšete manželskou smlouvu, sex je dobrý; když ji nepodepíšete, sex je hřích. Slíbila jste, že budete věrná, ale jednoho dne potkáte na ulici ne známého muže. Muž vás přitahuje; vaše tělo je přitaho­váno. Není to žádný problém, neznamená to, že něco uděláte, ale nemůžete se vyhnout tomu pocitu, protože je to naprosto normální. Když stimulace pomine, vaše tě­lo se uklidní, ale vaše mysl má potřebu ospravedlnit tě­lesné pocity.

 

Vaše mysl ví, a to je problém. Vaše mysl ví, vy víte; ale co víte? Víte to, čemu věříte. Je lhostejné, zda je to dobré nebo špatné, správné nebo nesprávné. Byla jste vychována tak, že věříte, že to je špatné, a okamžitě se odsuzujete. Tak začíná vaše drama.

 

Později si na toho muže vzpomenete a vaše hormony se opět rozbouří. Jako byste ho opět viděla před sebou Vaše tělo reaguje, protože o tom mysl přemýšlí. Kdyby vaše mysl nechala tělo na pokoji, vaše vzrušení by odešlo, jako by nikdy neexistovalo. Ale vaše mysl si parna tuje, a proto se začnete odsuzovat. Vaše mysl říká, že to není správné, a snaží se potlačit své pocity. A hádejte, co se stane, když potlačujete své pocity? Přemýšlíte o nich ještě víc. Pak toho muže opět potkáte, a přestože se si­tuace změnila, vaše tělo reaguje ještě silněji.

 

Kdybyste o svých pocitech nepřemýšlela, možná byste při dalším setkání neměla žádné reakce. Ted' ho však vidíte, máte sexuální pocity a říkáte si: „Ach Bože, to ne­ní správné. Jsem hrozná ženská." Máte výčitky svědomí, potřebujete se potrestat; ale trápíte se pro nic, neboť to Všechno je jen ve vaší mysli. Ten muž si možná ani nevšiml, že existujete. Děláte si různé představy a začnete ho chtít stále víc. Pak ho někde potkáte, mluvíte s ním ti je to krásné. Je to velice přitažlivé, stane se z toho po­sedlost a vy dostanete strach.

 

Pak se s ním milujete a je to nádherné a zároveň straš­né. Teď si opravdu zasloužíte být potrestána. Jaká žena by dovolila své sexuální touze zvítězit nad morálkou?" Bolí vás to, ale snažíte se potlačit své pocity; snažíte se ospravedlnit své jednání, abyste se vyhnula emoční bolesti. „Můj manžel by se pravděpodobně zachoval stejně."

 

Drama zesiluje, ale je to jen hra mysli. A není to ani reálné. Není to láska, neboť tento druh vztahu je velice de­struktivní. Ničíte sama sebe, protože si ubližujete. Porušujete svá přesvědčení, což bychom sice chtěli udělat všichni, ale způsobem duchovního bojovníka, nikoli způsobem oběti. Tato zkušenost vás teď zavede ještě hlouběji do pekla.

Vaše mysl má jiné potřeby než vaše tělo, ale vaše my­sl ovládá tělo. Tělo má potřeby, kterým se nemůžete vy­hnout; musíte uspokojit jeho potřebu jídla, pití, spánku a sexu. Všechny tyto potřeby jsou naprosto normální a je snadné je uspokojit. Problém je v tom, že vám mysl říká, že to jsou její potřeby.

 

V mysli si vytváříme imaginární představy a mysl za všechno přijímá zodpovědnost. Myslí si, že to je ona, kdo potřebuje jídlo, vodu, šaty a sex. Ve skutečnosti však nic nepotřebuje. Mysl nemá žádné tělesné potřeby. Mysl ne­potřebuje jídlo, nepotřebuje kyslík, nepotřebuje vodu a nepotřebuje sex. Jak víme, že to je pravda? Když nám mysl říká, že potřebuje jídlo, tak se najíme, a uspokojíme tělo, ale mysl si stále myslí, že potřebuje jídlo. A tak jíte a jíte a jíte, ale svou mysl neuspokojíte, protože to není skutečná potřeba.

 

Potřeba oblékat se je dalším příkladem. Vaše tělo po­třebuje šaty, protože vítr je studený a slunce horké. Tuto potřebu lze snadno uspokojit. Máte-li však tuto potřebu ve své mysli, můžete mít tuny šatů, ale mysl neuspokojí­te. Otevřete skříň plnou šatů, ale mysli to nestačí. Co řekne? „Nemám co na sebe."

 

Vaše mysl potřebuje další auto, další dovolenou … Všechny tyto potřeby, které nemůžete pl­ně uspokojit, máte pouze ve své mysli. To platí i o sexu. Máte-li nějakou potřebu v mysli, nemůžete ji uspokojit. Proto je sex tak obtížný. Mysl nepotřebuje sex. Mysl po­třebuje lásku. A ještě víc potřebuje lásku vaše duše, ne­boť vaší mysli stačí strach. I strach je energie a je to po­dává pro mysl - není to přesně to, co chcete, ale stačí to.

 

Musíme tělo osvobodit od tyrana, kterým je naše vlast­ni mysl. Když nemáme potřeby ve své mysli, všechno je Velice jednoduché. Proto musíme rozdělit potřeby do dvou kategorií. Na jedné straně jsou potřeby těla a na druhé straně potřeby mysli.

 

Mysl si plete své potřeby s potřebami těla, protože chce vědět: „ Co jsem?" Žijeme ve světě představ a nemá­me ani tušení, čím opravdu jsme. Mysl se neustále ptá. Otázka: „Co jsem?" je největším tajemstvím a jakákoli odpověď uspokojí naši potřebu cítit se bezpečně. Mysl říká: Jsem tělo. Jsem to, co vidím; jsem to, co si myslím; jsem to, co cítím. Bolí mě to. Krvácím."

 

Mysl se cítí tak blízko tělu, že si myslí, že je tělem. Tělo má nějakou potřebu a mysl říká: ,Já potřebuji." Mysl bere všechno osobně, protože chce pochopit, čím je. Takže je naprosto normální, že mysl začne tělo ovládat. A vy žijete tak dlouho, dokud se nestane něco, co vám umožní uvědomit si, čím nejste.

 

Realitu si začnete uvědomovat, když si uvědomíte, čím nejste, když si vaše mysl začne uvědomovat, že ne­ní tělem. Vaše mysl se začne ptát: „Tak co tedy jsem? Jsem snad ruka? Jestliže si uříznu ruku, jsem pořád mys­lí. Takže nejsem ruka." Oddělíte všechno, čím nejste, až nakonec zbyde to, čím opravdu jste. Proces hledání vlast­ní identity je velmi dlouhý. Během tohoto procesu se po­stupně zbavujete své osobní historie, dokud si neuvědo­míte, čím opravdu jste.

 

Zjistíte, že nejste tím, co jste si myslili, protože jste si své názory nikdy nevybrali. Tyto názory tu byly, když jste se narodili. Také zjistíte, že nejste svým tělem, protože začnete fungovat bez něj. Začnete si uvědomovat, že nej­ste ani svou myslí ani svým snem. A jdete-li ještě hloubě­ji, zjistíte, že nejste ani svou duší. Pak objevíte něco neu­věřitelného. Uvědomíte si, že jste síla - síla, která umož­ňuje vašemu tělu žít, síla, která umožňuje vaší mysli snít.

 

Bez této síly by se vaše tělo okamžitě zhroutilo. Bez vás by se rozplynul celý váš sen. Jste síla, které si říká Život. Když se podíváte někomu do očí, uvidíte v nich je­ho vědomí, které je projevem Života. Život není tělo; ži­vot není mysl; a není to ani duše. Život je síla. Díky této síle se novorozenec stává dítětem, mladý člověk dospělým a dospělý stárne a nakonec umírá. Když Život opustí tělo, tělo se obrátí v prach. Jste Život, který proudí vaším tělem, vaší myslí a vaší uší. Jakmile to zjistíte, nikoli rozumem, ale city uvědomí­te si, že jste silou, která otevírá a zavírá květiny a umožňuje kolibříkům létat z jedné květiny na druhou. Uvědomíte i, že jste v každém stromě, že jste v každém zvířeti, rostlině a kameni. Jste síla, která dává vzniknout větru a která dýchá ve vašem těle. Celý vesmír je živá bytost, kterou tato síla uvádí do pohybu. To jste. Jste Život.

—————

Zpět