Štěstí je něco, co nemůžeme druhému dát, jen mu můžeme ukázat cestu ...


Partner je jako voda

04.07.2010 08:58

Oddat se – to si mnozí lidé prostě neumí představit, co tento stav znamená. Myslí si, že když partnery nějaký úředník na radnici či duchovní v kostele „oddá“, tak jsou svoji, jsou manželé a tím to končí. Ale mnohdy to tím ani vůbec nezačíná.

Oddat se znamená něčemu naprosto propadnout – nemusí to být člověk, může to být věda, víra, koníček, cokoli – a samozřejmě i partner. Oddání se v tom pravém slova smyslu znamená Lásku. Naprosto „propadnout“ lásce k vědě, lásce ke sportu, lásce k Bohu, lásce k partnerovi. Oddat se je stav mysli – je to víra. Pro oddanost se nemůže člověk rozhodnout rozumem. To nejde. Oddanost prostě vznikne – najednou je tu, a nic na světě už s ní nemůže pohnout. Je to jako s láskou – člověk když miluje, neumí přestat. Nejde to. Když se někomu oddá, znamená to, že mu bezmezně věří.

 

Představte si člověka, který zná vodu jen v tekutém stavu. Žije v prostředí rovníkového pásu a žije na ostrově uprostřed obrovského jezera. Jeho ostrov jej zásobuje vším, co k životu potřebuje, dejme tomu, že tam ale nerostu stromy, ze kterých by si postavil plavidlo. A protože nic jiného nepoznal, tak si ani neumí představit, že na březích jezera může být jiný život, jiná fauna a flora, jiní lidé, krásnější či bohatší život. Má zúžené vnímání, protože ikdyž umí plavat, tak nemá dost sil na to, aby doplaval z ostrova až ke břehu.

A protože svět se vyvíjí, po čase dojde k nějakým změnám v okolním světě, změní se klima a najednou začne být počasí nestálé, chladné, člověku se začíná žít krušněji. Potřeboval by poradit, pomoct, podpořit. Nemá jak by se dostal z ostrova.

V tom se stane něco absolutně nečekaného – v těchto krušných dobách najednou jezero zmrzne. Nikdy v životě nic podobného člověk nezažil, led nezná a neví, co od něj může čekat. Vezme si kousek do dlaně a on roztaje. Takže dlouho odmítá uvěřit, že by se mohl na led natolik spolehnout, že by na něj mohl vstoupit a dojít po něm až na břeh jezera. Po nějaké době zkoušení všeho možného uvěří. A nejen uvěří – naprosto ledu propadne. Zjistí, že se po něm dá nejen jít až za známý obzor, ale že se po něm dá i klouzat, že se z něj dají tesat sochy a že když nastane opět teplo, změní se zase na tu vodu, co zná a se kterou se dají dělat zase jiné divy. A díky ledu se dostane do krajiny, kterou neznal, naučí se novým věcem a získá i plavidlo, kterým může klouzat po vodě, stejně jako brusle, se kterými může klouzat po ledu. Naučí se znát výhody jednoho i druhého skupenství vody. Je vodou fascinován a už nikdy na ní nedá dopustit. ( a to ještě neví, že existuje i třetí skupenství – plynné – a že voda má pro něj ještě další překvapení :-) )

 

Představte si teď partnera jako vodu. Dokud jej neznáte, můžete se v něm i utopit. Špatný vztah – lidi znají jen masku, co je pod ní neznají. Když jej poznáte v dobrých i v krušných chvílích a poznáte, že se na něj můžete spolehnout, je to dobrý vztah. A když se naučíte „v partnerovi“ plavat i bruslit, pak víte, že se na něj můžete spolehnout v dobách těžkých ( že vám je dokonce dokáže i zpříjemnit ) a že se můžete spolu skvěle bavit v dobách příznivých. Věříte mu a v klidu se mu oddáte. Víte, co od něj můžete čekat, znáte ho a nemáte naprosto žádné obavy. Pro společný život je samozřejmě skvělé, když se přesně takhle může spolehnout i partner na vás, když se vám oddá stejně jako vy jemu. Předpokladem je ovšem to, že se budete chovat jako „já“ a nebudete se snažit přizpůsobovat se jakýmkoli jeho představám. Tím byste své já potlačili a partner by vás nikdy nepoznal takové, jakými skutečně jste. To je ovšem jiný příběh – o tom, proč člověk zůstává někdy s člověkem, který jej nechce takového, jaký ve skutečnosti je, ale chce ho předělat k obrazu svému ( proč si člověk často myslí, že je potřeba se nechat předělat, aby si udržel člověka, který o něj vlastně nestojí, když ho nechce takového, jaký skutečně je ).

 

Lidé slovo oddat „zmršili“ na vdát se ( je zajímavé, že oddat, vlastně poddat, by se měla především žena… ), později dokonce na vzít si někoho. S tímto souslovím já nesouhlasím. Nelze si někoho vzít a vlastnit jej, ačkoli na to máte papír. Naopak oddat se lze partnerovi i tehdy, když žádný papír neexistuje. Oddání se je stav mysli. Oddat se můžete i člověku, který o vaší lásce nemá potuchy – platonicky. Stejně tak jako třeba oné vědě, která o vaší oddanosti také neví. Je to stav vaší mysli. A musí k němu člověk dospět, nelze se pro tento stav rozhodnout rozumem. Je možné mít dobrou vůli, ale oddat se lze jen někomu, komu naprosto věříte. Důvěra je základ jakéhokoli vztahu – k člověku i k Bohu.

( Příběh, který se mi zdál. Semmiš )

—————

Zpět