Štěstí je něco, co můžeme druhému dát, ikdyž si myslíme, že to sami nemáme...


OPROSTIT SE OD POCITU KŘIVDY

Webnode
16.05.2009 20:38

Ze všech myslitelných ztrát se nejhůře truchlí nad rozvodem. Je to mnohem komplikovaněšjší ztráta než partnerova smrt. Zemře-li partner, zkrátka se musíme smířit s tím, že už ho nepřivedeme nazpátek. A jakmile tuto skutečnost přijmeme, jsme plně schopni truchlit nad svou ztrátou.
Po rozvodu náš partner zůstává na živu. Je obtížnější truchlit nad ztrátou, protože v nás může přetrvávat pocit křivdy. Můžeme se zlobit kvůli tomu, jak se k nám bývalý partner chová, můžeme žárlit na lásku apodporu, kterou mu někdo jiný může poskytovat. Můžeme partnera vinit za to, že nám nenabízel dost podpory a můžeme se zlobit kvůli tomu, že se s  ním musíme dále handrkovat.

Pocit ukřivděnosti je signálem toho, že jsme se ještě plně neoporstili od potřeby emocionální podpory našeho bývalého partnera.Dokud se nezbavíme závislosti na bývalém partnerovi, stále nám bude zůstávat pocit, že nám ukřivdil. Kromě toho, že je zdrojem nespokojenosti, pocit křivdy je nepochybním důkazem, že po lásce a podpoře pátráme na nesprávném místě. Každý den, který prožijeme v pocitu křivdy, přicházíme o příležitost přijmout vytouženou lásku a podporu odjinud.

Těžko si můžeme zahojit zlomenou nohu, když si vůbec nepřiznáme, že je zlomená. Když jsme i nadále emocionálně závislí na bývalém partnerovi, pak si nepřiznáváme rozchod. Uvízneme v pocitech ztráty a nepřiznáme si žal nad skutečností, že nadále už od něho nemůžeme dostat, co potřebujeme. Nakonec v nás partnerova neochota začne proboutet vztek. Když se nevyplní naše očekávání a dostaví se pocit křivdy, začneme se cítit jako oběť. Dokud máme pocit, že bývalý partner nám brání ve štěstí, budeme cítit, že nám ubližuje.

Pocity křivdy a postoje oběti

 

Pocity křivdy Postoje oběti
Cítím křivdu, že ses víc nesnažil, aby to lépe dopadlo. Kdyby ses snažil, mohl jsem být dnes šťastný.
Cítím křivdu, že ses nepokusil najít pomoc. Kdybys vyhledal pomoc, mohl jsem být dnes šťastný.
Cítím křivdu, že ses kvůli mně nezměnil. Kdyby ses býval změnil, mohl jsem být dnes šťastný.
Cítím křivdu, že ti na mě nezáleželo. Kdyby ti záleželo na tom, co potřebuju, mohl jsem dnes být sťastný.
Cítím křivdu, že ses tolik změnil. Kdybys byl jako dřív, mohl jsem dnes být šťastný.
Cítím křivku, žes mě odmítl. Kdybys mě začal opět milovat, mohl jsem být dnes šťastný.
Cítím křivdu, žes miloval někoho jiného než mě.l Kdybys mě miloval, mohl jsem být dnes šťastný.
Cítím křivdu, žes mě ignoroval. Kdyby ti na mě záleželo, mohl jsem dnes být šťastný.
Cítím křivdu, žes mě zradil. Nedodržel jsi svůj slib. Kdybys dodržel svůj slib, mohl jsem dnes být šťastný.
Cítím křivdu, žes mě kritizoval. Kdybys mě býval podpořil, mohl jsem dnes být šťastným.
Cítím křivdu, žes ze mě udělal hlupáka. Kdyby sis mě vážil, mohl jsem být dnes šťastný.
Cítím křivdu, žes mě opustil. Kdybys se mnou zůstal, mohl jsem být dnes šťastný.

 

 

Když vztah skončí, musíme si přiznat, že je konec. Náš bývalý partner už nenese za naši bolest žádnou odpovědnost. Jsme zranění, ale nyní je na nás, nikoliv na něm, aby se nám srdce zase zahojilo. Jakmile si uvědomíme, že náš pocit štěstí či spokojenosti nezávisí na bývalém partnerovi, nemůže nám už dále ubližovat. Je to velmi jednoduché, ale současně účinné. Pokud si nemám kvůli čemu dělat starosi, mohu je hodit za hlavu. Když není, co by mě zraňovalo, mohu se od své ublíženosti oprostit. 
Pokud náš partner nepřestává provádět věci, teré nás zlobí, musíme si uvědomit, že nám neláme srdce. Na naší pomyslné stupnici znamená nazlobenost pět stupňů, zatímco zlomené srdce sto stupňů. Když máte zahojené srdce a váš bývalý partner vás hněvá, pak můžete cítit pět stupňů křivdy. Chceme-li se od té křivdy oprostit, musíme žít v současnosti a přitom vědět, že křivda, od níž hledáme úlevu, se přihodila v minulosti.


Zde je několik příkladů, jak se oprostit od svého postoje oběti existováním v přítomném čase:

Ano, zažil jsem zklamání a zradu, ale nyní si můžu svobodně změnit své naděje a očekávání.

Ano, ztratil jsem lásku, jsem odmítnutý a osamělý, ale nyní si to všechno můžu svobodně hledat jinde.

Ano, cítím bolest, ale novou bolest mi už nikdo dál nepůsobí.

Ano, mám zlomené srdce, ale zodpovědnost za jeho uzdravení teď leží na mě.

Ano, teď jsem zdrcený, ale po čase jistě najdu novou lásku.

Ano, možná jsem promarnil spoustu času, ale naučil jsem se mnoho užitečného. Nyní si mohu zahojit zlomené srdce a připravit se na hledání skutečné a trvalé lásky.

Abychom zahojili svou bolest, musíme ji cítit,
ale současně si uvědomi, že patří do naší minulosti.

Většina lidí netuší, jak si vytvořit hojivý postoj. Buď v sobě popírají pocity oběti nebo se v nich naopak topí a nedokážou se od nich oprostit. Trápí je stále se vracející pocity křivdy, žárlivosti, vzteku, viny, lhostejnosti, beznaděje, nejistoty a provinilosti.

Pocit křivdy a smutku nás nepřestane trápit, nebudeme-li hledat i hlubší pochopení toho, co se stalo, a pokud se s tím nesmíříme. Zkoumání našich obav, starostí a pochybností naši nejistotu pouze umocní, pokud současně neděkujeme i za klady svého života. Přiznáním svých pocitů studu, rozpačitosti a žalu pouze umocníme své pocity méněcennosti, nezáslužnosti a provinilosti, pokud se rovněž nenaučíme odpustit sami sobě.

—————

Zpět