Štěstí je něco, co nemůžeme druhému dát, jen mu můžeme ukázat cestu ...


Odpustit neznamená zapomenout

12.05.2009 07:10

Bylo by úžasné pohybovat se ve světě tak, aby se vám takové situace vyhýbaly. Bohužel to nejde. Pokud se tedy nemůžete psychickým úderům od druhých vyhnout, musíte se je naučit zvládat.
Mnoho lidí se po nějakém nepříjemném zážitku pokusí o nemožné - zapomenout na něj. Paměť je velmi složitý psychický fenomén jen z části ovládaný vůlí. Vzpomeňte si, jak jste se v hodinách chemie pokoušeli zapamatovat tu příšernou periodickou tabulku prvků. Podivná písmenka, která vám ne a ne uvíznout v hlavě. Nejspíš vám to nešlo, protože to pro vás byla jen nezáživná změť údajů. Nicméně pokud jste měli trpělivost vy i vaše chemikářka, pravděpodobně jste to tehdy zvládli. Opakovaným zaměřením pozornosti a procvičováním nakonec paměť neochotně údaje přijala (raději se je už nesnažte vybavit).
Zapomínání je opačný proces, takže by vás mohlo napadnout, že to bude fungovat stejně. Když se budete usilovně snažit na něco zapomenout, nakonec se to podaří. Opak je pravdou. Čím víc se budete snažit zapomenout, tím víc se zážitek bude zavrtávat do vaší paměti. Určitě už jste někoho slyšeli říkat, že mu je konfliktní kolega nebo nespravedlivý šéf "úplně fuk". V hlase jste však zaznamenali tolik vzteku, pohrdání a snad i nenávisti, až vám přeběhl mráz po zádech. Takové vědomé potlačování vzpomínky má bohužel špatný vliv na psychiku. Negativní emoce působí v podvědomí a mohou vám ubližovat.

Nenávist až za hrob

Jiným přístupem je odpovědět na zranění nenávistí. Toho, kdo vám ublížil, zahrnete do seznamu nepřátel. Ať udělá cokoliv dalšího, vidíte v tom už jen to zlé. Každé jeho chování komentujete negativně. Mezi kolegy dotyčného vykreslujete v nejčernějších barvách. S ním se samozřejmě vůbec nebavíte, a když, tak se strojenou profesionalitou. Mluví-li váš "nepřítel" na poradě, ostentativně se díváte z okna nebo si píšete SMS. Každou jeho profesionální chybu oslavujte vítězným tancem.
Nenávist vás bude bohužel tolik ovládat, že se vaši nepřátelé trvale usídlí ve vaší psychice. Budete na ně myslet i ve chvílích volna. Na svět se budete dívat skrze nenávist, neustále budete poměřovat svoje zásluhy s "lajdáctvím" nepřátel. Dokážete se i během poklidného večera tráveného s blízkými rozčílit vzpomínkou na toho lumpa...
Je zřejmé, že nenávist může výrazně poškozovat kvalitu vašeho života a bránit vám prožívat příjemné zážitky. Jestliže cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, tak nenávist je způsob, jak si udělat peklo na zemi už teď.

Pochopení motivů a slabostí

I když je termín odpuštění spojován spíše se světem víry, má své důležité místo i v psychologii. V ní se k odpuštění dostáváme většinou přes pochopení druhého, jeho motivů a jeho slabostí. Nejde o to druhé omlouvat, ale porozumět jim.
Další důležitá věc je dívat se na druhé s nadhledem. Ano, dnes vám třeba ublížili zlým slovem, ale jindy zase pomohli. Možná je dotyčný člověk agresívní a ironický nadutec, ale ve společnosti umí být opravdu vtipný.
Poslední předpoklad pro odpuštění je vaše vlastní síla a zralost. Schopnost překonat psychické zranění s vědomím, že jsou důležitější věci na světě a vy se jim chcete věnovat. Nemíníte se utápět v sebelítosti nebo v nenávisti. V paměti vám samozřejmě událost zůstane a to je dobře, protože příště budete ostražitější a připravení.

—————

Zpět