Štěstí je něco, co nemůžeme druhému dát, jen mu můžeme ukázat cestu ...


O samotě a osamocení

21.05.2010 23:55

Neměla by se tato diskuze přejmenovat na JAK ŽÍT BEZ LÁSKY A VZTAHU? Co je s lidma? Píšou sem samé úžasné ženské a prima chlapi, a přitom jsou sami. Že by se příroda bránila přemnožení lidské rasy?  

hejhula87
A kde si vzala že jsme všichni tak užasný????? . Dělám si legraci jasně ,že jsme,jen ty druhý to nevidí tak nás opouští

Sem.miš » hejhula87
Malá chybička, hejhulo ! My jsme úžasný a když oni to nevidí, tak i my je opouštíme !! Nač žít s člověkem, který si Tě neváží a který Tě stírá, který Tě podceňuje a nebo schválně ponižuje, protože Tvoji hodnotu nevidí a nebo vidí, ale nemůže připustit, že bys mohla mít něco víc, než má on?
Já bych to shrnula tak:
Být SAMA neznamená být OSAMĚLÁ.
To jsou dva různé stavy. Ten druhý je politováníhodný a znám člověka, který je osamělý. Není zlý, jen má tak vysoké nároky na lidi, že mu není nikdo dost dobrý. A tak má jen kolegy v práci, se kterými ale nikam nechodí, rodiče a ségru, se kterou se ale moc nestýká ( protože ona je blbá a její manžel má ubohý nápady ). Nikoho jiného. To je osamění. A takový z nás nikdo není, že ne ?! My máme spoustu kamarádů, nějaké přátele, milence či manžely a děti a zvířata a ještě Najdise, kde se můžeme libovolně shodnout či přít, jak nás to zrovna popadne. Takže - někomu může vyhovovat být sám, protože je to jednodušší. Zeptej se jakéhokoli "starého mládence", on Ti to vysvětlí.

Leylah » Sem.miš
Tak mě značně nevyhovuje být sama. Myslím tím svobodná, nezadaná a můžu se třeba rozkrájet nebo na to s... zvysoka a stejně se na tom už tři roky nic nemění. Až na nějaké záchvěvy (ty by se spíše hodily do mnou založené diskuze "hysterky").
Mám spoustu kamarádů a kamarádek. Ale třeba zrovna dneska je den, kdy nikdo není na dosah. Dvě kamarádky jsou teď na táborech a ohlídávají dětičky. Kamarád je zrovna v práci. Další kamarádka má dnes jinou návštěvu... A tak bych mohla pokračovat. A tak sedím doma a přemýšlím, jak by bylo fajn, být teď s někým...
Marný boj. Našel se jeden takový. Jenže poněkud bez budoucnosti a pokud ano, tak já se do té budoucnosti nějak nehodím.
Dnes je další ze dní, kdy lituju, že mám dnes volno a nepracuju. Dělání, dělání, všechny smutky zahání...

Sem.miš » váha
Děvčata, je krásné být vedle někoho, koho milujete, hlavně večer. Ale věřte, že je spousta žen, které by večer byly raději samy, než aby musely snášet toho "burana" nebo "tyrana" vedle sebe... taky ho kdysi třeba milovaly... Nezoufejte, tak si jděte zacvičit do fitka, tam samy nebudete. Nebo si přečtěte nějakou pěknou knížku, na to partnera nepotřebujete, naopak, nikdo vás neruší. Já jsem taky často teď po večerech sama, protože děti jsou velký a mají svůj program. Čtu si, relaxuju, cvičim, pujčim si hezký film na DVD, poslouchám muziku a jen relaxuju, skládám si muziku na PC, učim se nový písničky na kytaru, a když chci mezi lidi, jdu do báru nebo do klubu a buď tam někdo známý je a nebo během nákupu zapředu s někým hovor a chvíli pobydu... A někdy jsem ráda sama. Zkouším si polohu "mrtvolky", jak jí tu popisovala Twiggy, chtěla bych se naučit astrálně cestovat. Chce to asi hodně času. No a když někdy sednu k mailům, tak ani nesleduju čas... to běží jak šílenec.
Holky, rozmyslete si, co si opravdu přejete. Protože chtít někoho, kdo by vám byl pořád po boku, je ta největší "hovadina", kterou jsem si kdysi taky přála. Dostala jsem ho. Byl to závislý partner ( projevilo se to až tak po půl roce až roce, nevím přesně ) a život s ním se mi stal noční můrou. A tu vám tedy nepřeji, fakt ne.

hejhula87 » Sem.miš
Jasně číst si,relaxovat,spát...myslíš si ,že to jde na pořád?????Že si vystačíš????Určitě nééééé

MasaMas » Sem.miš
chápu to..něco jsem takovýho kdysi měla,teda u mě kdysi znamená 2 roky zpět a na chvili jsem pocitila co je to zavislej partner, teda kluk no proste jak tomu říct...je to fakt teror...jinak jsem taky sama a zatím to vyhovuje, mám větší čas na sebe a na kamarády, ale chápu rozpoložení ostatních, že když už je to déle a nikdo na obzoru tak si to taky dokážu představit jak pro koho.

Sem.miš » hejhula87
Jasně, člověk je tvor společenský a od přírody touží mít kolem sebe partnera a milující rodinu. Já vím, že když se dva shodnou a vyjdou si vstříct, pak je to parádní a skvěle se doplňujou a milujou se a jeden na druhýho nedá dopustit. To já beru, to je fajn. To by chtěl každý. Já jen říkám, že to každý nemá a že by člověk neměl pospíchat, aby si nezavařil něco jiného a s jinou příchutí, než původně chtěl... Jak se říká - všechno má svůj čas. Takže někdo, kdo se rozhodne být singl a řekne si třeba do 30ti a pak se uvidí, může už ve 27 potkat někoho, kdo ho bude provázet celým životem a budou šťastní. A naopak jsou ti, kdo by potřebovali být co nejdýl sami, naučit se žít sami se sebou a vyplňovat si život sami - protože tím, že tolik prahnou po někom, aby jim vyplňoval jejich život, vlastně říkají: pověsím se Ti na krk a budu žít tvůj život, udělám pro tebe všechno, jen abych nebyl/a sám/a. To jsou nejlepší adepti na to, stát se sami závislými partnery.
Tím ovšem nemyslím žádnou z vás, je to jen obecně, spíš jako varování, až potkáte chlapa, který vám tohle bude šeptat do ouška - žádný normální chlap nechce žít život své partnerky místo svého. Jen závislý partner. A jak ho poznáte? Nemá kamarády - má jen vás a je šťastný, že vás konečně našel.
Ale to už se omlouvám za rady, které nikdo nežádal. Tak nějak mi to vyplynulo z toho, že byste rády co nejrychleji někoho domů.... Někdy je lepší počkat i dýl, aby to pak stálo za to.

hejhula87 » Sem.miš
Myslím si ,že člověk který je dlouho sám,žije sám ,tak si pak velmi špatně zvyká na společnost dalši osoby,pač mu narušuje to soukromí co měl předtím,čím dýl je člověk sám tím hůř se pak navazuje vztah
Neříkám že je správné si hned po nepovedeném vztahu někoho hledat ,ale být 2roky singl je poměrně hodně a člověk si na to tak strašně zvykne že je to potom velmi komplikovaný si někoho najít

Sem.miš » hejhula87
Jenže ať chceš nebo nechceš, tak jakýkoli psycholog či psychiatr Ti řekne, že přibližně 2 roky je doba, kdy se člověk z minulého vztahu vzpamatuje, oprostí od všeho, co ho zatěžuje na duši, protože ve vztahu jde hlavně o duši. Uvnitř se musí člověk srovnat s tím, že je to dobře, že jsme se rozešli, protože to nemělo buď žádnou budoucnost a nebo hroznou budoucnost. V sobě sám každý by si měl během plynoucího času ujasnit, co v tomto vztahu pro něj bylo dobré a co by už nechtěl opakovat v žádném dalším. Protože někdy my sami opakujeme stejné chyby a proto se na nás "lepí" partneři, kteří nám nakonec ubližujou, aniž by to původně měli v plánu.. Prostě to vyplyne z chování nás obou, nikdy není vina jen na jedné straně. Fakt, to nejsou plané kecy nějaké ženské, to je desetiletími prověřená psychologie člověka, kterou ale běžný člověk nebere na vědomí, protože si myslí, že všechno ví líp a hlavně jemu že se tohle stát nemůže....

Příklad: Chlap č.1 - ochranitelský typ, co k sobě chce ženu, která není průbojná a je poddajná, protože je rád sám pánem situace a na druhou stranu opravdu tu svou opatruje a chrání, dělá jí pomyšlení. Chlap č.2 - zdravě sebevědomý muž, co potřebuje stejně zdravě sebevědomou ženu, aby si byli rovnocennými partnery, aby to nebyla žádná puťka, ale ani vamp, aby věděla, že v něm má oporu, ale uměla to samé pro něj udělat taky, a hlavně - aby se uměla sama za sebe rozhodovat a nenechávala všechno na něm. A teď Ty - jsi ta, co by chtěl ten chlap č.2, ale jsi už téměř rok sama po rozchodu s chlapem, který neunesl, že jsi samostatná jednotka a opustil Tě kvůli jiné, co ho víc potřebuje. Milovala jsi ho a proto Tě to bolí, i po těch měsících ses nesrovnala s tím, jak to dopadlo, stýská se Ti po láskyplné náruči a chceš milovat a být milována. Potkáš chlapa č.2 a navzájem se sobě líbíte, přitahujete se, ale Ty díky svému stále nevyrovnanému já na něj působíš jako ta, co by jí musel neustále opečovávat a ujišťovat o tom, že jí neopustí jako tamten atd. a to on prostě v povaze nemá, tak to nevyjde. Pak potkáš chlapa č.1 a ten se Tě ujme jako své Bohyně a jede to na novo. Protože Ty budeš chtít po čase prosadit svoje názory a svoje zájmy a jeho věčný opatrování Ti poleze krkem... přestože to oba myslíte dobře, nejde to spolu dohromady a jak to skončí?
Proto by po rozchodu z vážného déletrvajícího vztahu měla být zase déletrvající pauza na zhojení vlastního já, aby nepřitahovalo někoho jiného, než opravdu potřebujeme ke štěstí.
Já vím, že to vyznívá blbě - nechci poučovat. Ale zkusit se nad tím tématem zamyslet není nikdy na škodu, protože to děláme pro své vlastní štěstí ve svém vlastním životě. Vím taky, že zamilování a lásku prostě neovlivníš. Ale taky vím, že je lepší počkat, než ihned začít další vztah s prvním mužským, který se mi líbí a který mi řekne to, co už dlouho chci slyšet.

Při pohledu do slunce s očima v slzách někdy vidíš duhu, která tam ale ve skutečnosti není...

 

—————

Zpět