Štěstí je něco, co nemůžeme druhému dát, jen mu můžeme ukázat cestu ...


Mimovědomé vnímání

31.05.2009 12:10

Experimenty neuropsychologů ukázaly, že pozornost lidí i primátů, dá se říci i jiných savců, upoutá obraz "nebezpečných" hadů či pavouků mnohem dříve, než obraz čehokoli jiného, např. květiny, houby... Dokonce i skroucená větvička, co jen jako had vypadá, zaujme naší pozornost. Upoutá ji dokonce dřív, než si to vůbec stačíme uvědomit. Ani vědomě ještě nezaregistrujeme, co vidíme, ale již se lekneme. To je zvláštní zejména v případech, že vám had či pavouk nikdy nic neudělal. Či ke strachu stačí pouze to, známe z vyprávění či z televize? A je velmi zajímavé, že někteří lidé se nebojí ani hadů ani pavouků, někteří lidé se bojí jen hadů a někteří zase jen pavouků, málokdy se stane, že se bojí obojího najednou.

Pro vznik emocí, tedy i úleku, je v našem mozku zvlášť důležitá amygdala - nandlovité tělísko pod kůrou přední části každého z obou spánkových laloků. Amygdala spouští okamžitou úlekovou reakce, ale teprve později k ní může dorazit informace z kůry o důvodech ke strachu. Krátgce řečeno - podvědomí si všimne nebezpečí dříve než vědomá mysl. V tomto směru proběhly pozoruhodné experimenty, které ukazují, co všechno se může odehrávat zcela bez našeho vědomí - již od detekce nebezpečí... Podprahové uvědomění si nebezpečí způsobí zvýšení elektrické kožní vodivosti, zrychlení tepu a rozlití adrenalinu ) To vše aniž by si člověk vědomě odůvodnil proč.

A přesně tak nás může v různém směru ovlivňovat i podprahová reklama, třeba negativní: Na obrazovce před očima diváků se objeví např. obrázek hada, ten je však vzápětí ( po 30 ms ) vystřídán nějakým nevinným obrázkem - je to metoda tzv. zpětného maskování. Osoba, která se hadů bojí, si subjektivně hada neuvědomí a ani z fyziologického hlediska není dost času na sémantickou interpretaci obrázku - přesto se lekne. Ten, kdo se hadů nebojí se nelekne a každý z těch dvou má pak na ten následující nevinný obrázek jinou reakci či názor.

Existuje bohatá literatura o podprahovém čili subliminálním vnímání ( obrázek ukázaný na milisekundy ), periferním vidění ( mimo orientovanou pozornost ) dichotickém slyšení ( zvuku vnímaném jen z jednoho ucha vědomě ), slepém vidění ( fenonemologické slepotě, avšak správném rozlišování, pociťovaném jen jako hádání ), vnímání při anestezii apod. Tomu všemu se říká mimovědomé vnímání. Dnes již není třeba dokazovat jeho existenci, spíše je třeba zkoumat jeho povahu a rozsah.

Někteří příznivci a sledovatelé těchto experimentů se domnívají, že je možné, že pokud náš limbický systém ( k němuž patří i amygdala ) rozpozná např. hada či pavouka bez podpory inteligence z mozkové kůry, pak nelze než ocenit jeho inteligenci vlastní, nejspíše vrozenou. Inteligenci starou, kterou sdílíme spolu s ostatními savci a v omezené míře i s plazy. Tuto hypotézu vznesl již Paul MacLeana široce ji popularizoval Carl Sagan - a to, že limbický systém reprezentuje jednu ze tří zcela odlišných mentalit či způsobů myšlení, z nichž každý je vybaven vlastní speifickou inteligencí, vlastní subjektivitou, vlastním pocitem z času a prostoru, vlastní pamětí.

( info na stránkách Jaroslava Chvátala, Matrix-2001.cz )

 

Již několik desítek let jsou známy takzvané podprahově sdělované informace, neboli subliminály. Co jsou a jak fungují? Jak nás mohou ohrozit?

Jejich již klasickým příkladem jsou dodatečná políčka vkládaná do filmového pásu. Na takovém políčku může být například napsaný příkaz, který nám manipulátor chce vnutit. Při běžné projekci si ničeho nevšimneme. Nápis jsme sice smysly zaregistrovali, ale vnímali jsme ho pouze podprahově – zapsal se přímo do našeho podvědomí.

James Vicary, a v roce 1957 ve společnosti, ve které pracoval, sestrojili takzvaný tachistoskop, který do normální filmové projekce promítá ještě další obrázky na úrovni třítisícin sekundy, které tam blikají. V jeho případě to byly informace pro diváky v kině, aby pili víc Coca Colu a jedli popcorn a potom zjistil, že skutečně jedli víc popcornu a pili víc Coca Coly.”

Slavné večerníčky pro děti od pana Pojara, „Pane, pojďte si hrát“, obsahují subliminálně zakompované sdělení, v jedné té sekvenci je poměrně jednoznačně, v té chvíli, když si to rozfázujete, tak je tam rozložené sdělení HLASUJTE PRO MÍR. Je to natočeno někdy v roce 1965 nebo 1967.

Subliminály se ovšem nepoužívají jen těchto jednoduchých formách a jen ve vizuálních médiích. Zvláštní metodou je uložit je do zvukové stopy, což se dá použít třeba v rádiu. Takže zatímco posloucháte muziku, do podvědomí se vám ukládá např.: „poslouchejte jen naše rádio Xy“.

Lidský mozek je taková dost zázračná věc, která si dokáže zapamatovat úplně všechno a potom ve stavu spánku vyhodnocuje, třídí, zařazuje a zpracovává všechny informace. No a subliminals se zpracovávají právě ve spánku.

Známe to i z hypermarkertů, tam hraje hudba – a oni do této hudby na pozadí zakomponovali dva příkazy:  „Jsem poctivý, nebudu krást“. Od té doby se krádeže snížily na polovinu.

Televize Nova v erotickém pořadu Peříčko vysílala podprahové informace. Na stránkách http://www.sweb.cz/9run93/ se dokonce objevily rozfázované snímky předělu, který se v pořadech údajně vyskytuje. Objevují se v něm textové sugesce jako “WATCH MORE TV” neboli “Více sledujte televizi”, “BOMBS KEEP US FREE” čili “Bomby nás činí svobodnými aj.” Je otázka, proč to tam ten producent, který není z Čech, proč to tam zakomponoval, z jakého důvodu…

( Výňatky z rozhovoru s Jaromírem Volkem v rádiu Strahov  )

Informace může zabíjet nebo léčit

Informace je schopnost organizovat, nebo v organizovaném stavu udržovat.

Pomocí informace je také možno léčit. Existuje  metoda známá pod názvem „Biofeedback“ (biologická zpětná vazba), která byla původně vyvinuta pro trénink amerických kosmonautů a vojenských letců a spočívá ve snímání mozkových proudů (zjednodušené EEG), které se pomocí počítačového programu přemění na nějaký obrazový děj. Úkolem pacienta je, duševní reakcí na probíhající děj na obrazovce, se postupně stimulovat do stavu mozkové činnosti, která je pro jeho stav žádoucí. Pomocí biofeedbacku je dnes už i u nás možno s vysokou účinností léčit poruchy soustředění, hyperaktivitu dětí, epilepsii a mnohé další problémy, aniž by byl použit jakýkoli medikament. Do jisté míry lze do tohoto výčtu zahrnout i použití tzv. subliminálních (podprahových) vstupů do podvědomí pacienta pomocí speciálních nahrávek na kazetách. Amatérsky, avšak i profesionálně se používá především relaxačních programů.

Akupunktura je sice dávná čínská metoda léčení, ale teprve dnes víme, že její podstata spočívá v tom, že na správná místa (= informace) zavedeme pomocí jehel signál (= informace + energie) a pak už nic. Výsledek je pozitivně překvapivý.

( info: inflow.cz )

 

—————

Zpět