Štěstí je něco, co můžeme druhému dát, ikdyž si myslíme, že to sami nemáme...


Megalitické stavby, Menhiry

Webnode
10.05.2009 10:38

 

Menhiry

Megalitická kultura, používající ke svým stavbám obrovské kamenné bloky a balvany, nám po celé zemi zanechala mnoho krásných památek od jednotlivých vztyčených kamenů přes jejich nejrůznější seskupení až po gigantické objekty.Mají společný charakteristický znak: jejich účel je naprosto neznámý. Převládá domněnka, že megalitické stavby byly využívány pro účely kultovní, kalendářní, zemědělské a astronomické. Takové zdůvodnění se ale jeví jako málo přesvědčivé a v odborné literatuře je často zpochybňováno samotnými archeology.

Z výzkumu interakce P-nábojů vyplynulo, že kameny všech velikostí a seskupení včetně gigantických staveb a umělých hliněných pahorků, kte­ré člověk v dávnověku umístil do přírody, měly energetickou funkci. Vyplývá to z poznatku, že te­koucí voda je zdrojem dosud nepoznané energie, kterou ve své hmotě akumulují také horniny. Při souhrnném hodno­cení jejich výskytu na všech kontinentech, zejmé­na po přihlédnutí ke stavbám s energetickou re­gulací a odlišnou konstrukcí, se zřejmě vyskytnou pochybnosti, zda jejich tvůrcem vůbec mohl být člověk doby kamenné. Abychom se více přiblížili k jádru věci, budeme nejprve uvažovat, jak asi vý­voj kamenných staveb mohl probíhat.

Pravěký člověk vnímal přírodní jevy citlivěji, a tak mu pravděpodobně neuniklo, že v okolí vod­ních toků rychleji nabývá nových sil. Neušlo jeho pozornosti, že i v místech od vodního prou du vzdá­lených se nacházejí lokality se stejně blahodárný­mi účinky, ale že jejich poloha se mění. Tomuto po­znatku však musela předcházet schopnost tato energetická místa rozpoznat. Víme, že zvířata ta­kovou schopnost mají.

Kocour na několik hodin ulehne do nejméně pohodlného prostoru uprostřed haly, třebaže má k dispozici mnohem vhodnější místa. Odpočívá tam v E-zóně elektrického rozvaděče. Jindy se s oblibou zdržuje v E-zóně vodního pramene, kde si po určitou dobu doplňuje energii a až potom energetickou složku opustí (člověk není schopen stanovit správnou dél­ku "svého dobíjení", proto v E-zóně získá škodlivý přebytek energie). Pravěký člověk měl k přírodě blíže a nelze vyloučit, že disponoval podobnými schopnostmi, které přetrvávají do dnešní doby u některých jedinců. Sám jsem se setkal s člově­kem, který dokázal nejrůznější energetické složky identifikovat pouhou dlaní.

-------- 

Mohl to být osaměle stojící kámen, který upou­tal pozornost lidí v pravěku tím, že vykazoval vět­ší energii než E-zóna, která přes něj pouze přechá­zela. Postavili tedy podobný kámen do prostoru E-zóny poblíž svého sídla a získali tak stálý zdroj energie. Pravděpodobně potřebovali energie více, proto vztyčovali kameny stále větší. Dalším vývo­jovým stupněm se stalo těsné seskupení dvou ne­bo více kamenů, které plnilo stejnou funkci. Od­tud byl jen krok k budování dolmenů, kamenných řad, kromlechů a nejrůznějších staveb s velkou hmotností. V těchto seskupeních už bylo akumu­lováno velké množství energie, jejíž další využití dosud neznáme.

Převratným poznatkem ve vývoji megalitic­kých staveb se stalo zjištění, že stejného energe­tického efektu lze dosáhnout, nahradíme-li kámen hlínou. Značně se tím usnadnilo nakupení potřeb­né hmoty. Na různých kontinentech byly navrše­ny umělé hliněné kopce, vybudované v místě vý­skytu energetických složek. Nejvíce jich známe z americkém kontinentu - přes sto tisíc, ale vy­skytují se rovněž v Anglii i v jiných částech světa. Z našeho hlediska jde tedy o třetí stupeň staveb­ního vývoje menhirů.

Čtvrtý vývojový stupeň představují menhiry, jejichž energii bylo možné regulovat. Podnětem pro jejich budování byla pravděpodobně zkuše­nost, že přebytek energie může být pro lidské zdraví škodlivý.

K jakému účelu mohla být energie velkých menhirů využí­vána, nemá naše civilizace ani tušení, ale určité náznaky už objeveny byly. Některé stavby megali­tické kultury, které byly zbudovány technologií roztaveného kamene, napovídají, že lidé dokázali akumulovanou energii transformovat na tepelnou a nasměrovat ji na určité místo.

Další z mnoha záhad představuje skutečnost, že při budování podzemních staveb se nepoužíva­ly "archeology odsouhlasené" světelné zdroje (po­chodně, louče, svíčky či olejové lampy). Nikde ne­byly nalezeny stopy po sazích a ohni. Je tedy více než pravděpodobné, že energii, které měli pravěcí stavitelé nadbytek, využívali také k bezkouřové­mu osvětlení. Kosmická energie byla dosud nezná­mým způsobem využívána pravděpodobně také ke komunikaci a při přepravě stavebních dílů s vel­kou hmotností.

Pod Džoserovou pyramidou bylo nalezeno více než 30000 nádob z různých materiálů (dioritu, če­diče, křemenného krystalu a metamorfózní břidli­ce). Mnohé z nich byly vysoké, měly štíhlá dlouhá hrdla a nálevkovitě rozšířené vnitřky. Žádný až dosud vynalezený nástroj není schopen vyřezat vázy do těchto tvarů, protože by musel projít úz­kým hrdlem a přitom být dostatečně pevný, aby vyhloubil ramena a okrouhlý vnitřek. Neuspěli bychom při pokusu vyrobit podobnou nádobu po­mocí wolfram-karbidových nástrojů, které máme k dispozici v současné době. Diorit je jednou z nej­tvrdších hornin na Zemi, mnohem tvrdší než žele­zo. Nabízí se otázka: Jakým nástrojem mohly být do dioritových nádob vyřezávány hieroglyfy, když špička rycího nástroje musela být tvrdší než kře­men a musela měřit jen 0,1 mm?

Jaký byl vývoj menhirů, když byly budo­vány na všech kontinentech.

Je nemyslitelné, aby v různých světadílech je­jich vývoj probíhal stejným způsobem, téměř sou­časně a nezávisle na sobě. Tehdejší lidé mohli znát pouze své okolí, vymezené jim nepřekonatelnými přírodními překážkami, o jiných kontinentech ne­měli ani tušení. Připustíme-li, že mohli mít k dis­pozici pro nás neznámé komunikační prostředky, dojdeme k závěru, že by je nemohli používat - ja­zykové bariéry by byly nepřekonatelné. Podle po­znatků a zkušeností naší civilizace tedy menhiry nemohly být v žádném případě stavěny současně na všech kontinentech - ale ono se tak dělo.

Nelze vyloučit, že naši Zemi v dávné minulosti navštívili mimozemšťané, pro něž nebylo obtížné zmapovat situaci a lidem na všech kontinentech předat informace, které poklá­dali za nejvhodnější pro jejich další vývoj. Energie vodních toků, její přenos do organismů a na ostat­ní hmoty je jedno duše realizovatelnou záležitostí, kterou snadno mohli pochopit i pravěcí lidé. Napo­vídá tomu i skutečnost, že skupiny lidí s vyšší ci­vilizační vyspělostí byli seznámeni s vyšší technic­kou úrovní menhirů, na rozdíl od lidí s úrovní  nižší, kteří dokázali vztyčit pouze jednotlivé ka­meny nebo vytvořit jejich seskupení. V jiných pří­padech byly budovány energetické megalitické stavby zcela odlišných konstrukcí a přizpůsobené místním podmínkám.

Nabyl jsem přesvědčení, že jiné řešení snad ani nemůže existovat, čemuž napovídá rov­něž i historie bumerangů.
Bumerangy, stejně jako menhiry, nacházejí ar­cheologové v navzájem vzdálených oblastech naší planety. Bumerang mimo Austrálii používali lidé také v severovýchodní Africe, znali jej ve starém Egyptě a Mezopotámii, dokonce i v Evropě. V Ho­landsku byl vykopán dubový bumerang starý asi 2200 let. Nejstarší bumerang pochází z Polska, radiokarbonová metoda prokázala jeho přibližné stáří 20300 let. Vzhledem k tomu, že dřevo není trvanlivý materiál, je možné předpokládat, že ta­to zbraň byla v dávné minulosti velmi rozšířená. Menhir a bumerang mají společný pravěký původ,nachází se na různých kontinentech a vyznaču­jí se vysokým stupněm technické úrovně.

Jan Novák v deníku Právo napsal: "Aerodyna­mika bumerangu je mnohem složitější než křídla letadel, jejichž konstrukci si nelze představit bez složitých výpočtů a výzkumu v aerodynamických laboratořích. Vztlak u křídla letadla, který působí směrem vzhůru, je způsoben tvarem křídla, který nutí vz duch obtékat horní hranu rychleji než spod­ní. Stejný profil má i bumerang, ale aerodynami­ka tohoto vrhacího nástroje je značně složitější. Ramena bumerangu svírají navzájem tupý úhel a za letu se otáčejí kolem těžiště, které není v mís­tě ohybu, ale ve volném prostoru, několik centimet­rů před ním. Kromě této rotace konají ještě jeden pohyb, letí dopře du ve směru, jímž byl bumerang vržen. Rameno, které se otáčí po směru letu, je ob­tékáno vz duchem rychleji (rychlosti letu bumeran­gu a rotace se sčítají) než druhé, otáčející se proti směru letu (rychlosti se odečítají). Vzniká tedy síla snažící se naklonit osu rotace. Jenže to není tak jedno duché. Působí zde totiž ještě další pozoruhod­ný jev, kterému se říká precese. Vzniká u každého rychle rotujícího tělesa a projevuje se tím, že osa rotace se snaží stále mířit jedním směrem. To se jí sice nepodaří, protože aerodynamické síly mají na­vrch, ovlivní však let bumerangu natolik, že jeho dráha dostane tvar složité křivky končící na svém počátku. Přitom letové vlastnosti tohoto primitiv­ního nástroje jsou oprav du vynikající. Je napří­klad popsán případ, kdy bumerang, který se dostal do termického proudění, plachtil na vzdálenost 16 kilometrů. "

 Vše nasvědčuje tomu, že jde pouze o předání informa­ce pro praktické využití, bez znalosti podstaty ce­lé věci. Jak jsem již uvedl, stáří palestinských menhirů se odha duje asi na 4 500 let a vznik pol­ského bumerangu se klade do doby před 20 300 roky. V dávné historii naší planety mohlo tedy do­jít k většímu počtu kontaktů s technicky vyspělou civilizací.

Energie megalitických staveb

Megalitické stavby jsou oblíbeným tématem li­teratury záhad a tajemství, nikdo však dosud ne­dokázal přesvědčivě zdůvodnit, proč na ně lidé v pravěku vynaložili tolik námahy a pro jaký účel byly vybudovány. Jaký to mělo smysl, se pokusím zodpovědět na snad nejzáhad­nější megalitické stavbě.

Jako Nan Madol jsou označovány rozvaliny neznámého stáří na ostrově Ponape v souostroví Karolíny v Tichém oceánu. Ponape zaujímá s při­lehlými ostrůvky plochu pouhých 347 čtverečních kilometrů. Rozvaliny Nan Madolu jsou překvapi­vě velké a sestávají z šesti a osmihranných čedi­čových sloupů dopravených sem po moři ze vzdálenosti více než 24 km. Svou velikostí a váhou zčásti překonávají stavební ka­meny Cheopsovy pyramidy. Některé zdi jsou přes deset metrů vysoké. Většina areálu však neleží na pevnině, nýbrž mnoho zdí a kanálů vybíhá do mo­ře, které objekt obklopuje.

Pro uvedenou stavbu nelze nalézt zdůvodnění: byla zbudována na ostrově nevhodném k osídlení a nenese ani jediný ze známých charakteristic­kých znaků, které by napověděly, k jakému účelu mohla být využívána. U některých problematic­kých megalitických staveb se našlo nějaké, i když sporné opodstatnění, ale se skládkou několikatu­nových sloupů na .neobydleném ostrově si ani ta nejbujnější představivost nedokáže poradit.

Abychom lépe pochopili monumentálnost díla, představme si, že podobnou stavbu zadáváme sta­vební firmě v naší době. Objednávka by zněla na výrobu, transport a uložení 400000 kusů šesti­ a osmihranných čedičových hranolů o celkové hmotnosti asi jeden milion tun. V případě, že by firma vyráběla 11 sloupů denně, mohla by na ob­jednávce pracovat do konce 21. století. Archeology by mohla být uplatněna podmínka, aby byly slou­py vyráběny ručně a měděnými nástroji. Jak by zástupci firmy na takový požadavek asi reagovali, není třeba domýšlet. Přiblížíme-li se k realitě, teo­retické úvahy dostávají jinou podobu.

Návrh konstrukce objektu vycházel z toho, že mořskému příboji mohla odolávat pouze hornina sestavená z dI1ů o velké hmotnosti. Ojedinělá kon­strukce stavby vyplynula ze vzácné kombinace dvou energetických zdrojů - koncentrace energe­tických složek na pláži a příboje. Sloupy o více hranách nepochybně měly své opodstatnění, prav­děpodobně šlo o zvětšení plochy v souvislosti se zí­skáváním příbojové energie. V jednom milionu tun horniny se tedy akumulovala energie dvou různých zdrojů, která prostřednictvím energetic­kých složek mohla být využita i na různě vzdále­ných místech.

Získávání neznámé energie a její dálkový bez­drátový přenos - je vůbec možné něco podobného dávat do souvislosti s dobou kamennou?

Uvedené zdůvodnění vzniku megalitických pa­mátek jenom zčásti odhaluje tajemství dávných věků, neméně zajímavé a poučné bude poznání, jakou technologií byly stavby vybudovány. Domní­vám se, že odpověď vyplyne ze spojitosti s akumu­lovanou energií.

( autor: Miroslav Provod )

—————

Zpět