Štěstí je něco, co nemůžeme druhému dát, jen mu můžeme ukázat cestu ...


Komentáře Ivo Šmoldase

11.01.2010 07:35

Kdysi jsem si koupil údajně účinný přípravek k čištění zvukovodu. Příbalový letáček jsem si přečetl až doma, a s nemalou trpkostí jsem shledal, že za celé dvě stovky mi švýcarský výrobce fikaně podstrčil ampulku s obyčejnou slanou vodou. Uši zůstaly beznadějně zanesené.

Od té doby tudíž na skvělé nabídky farmaceutických firem jaksi neslyším. Nicméně když se mi doneslo, že rakouští farmaceuti vyrobili piluli, která prý kurýruje žal z nešťastné lásky, zapátral jsem po jejím složení. Obsahuje 5-Hydroxytryptophan, čili 5-HTP.

Řečená látka, jak jsem se dočetl, zmírňuje deprese, prohlubuje spánek a pomáhá hubnout. Zhrzení milenci a zhrzené milenky si tedy díky ní od žalu vskutku uleví, pořádně se z něj vyspí a svou zhrzenost pak berou doslova na lehkou váhu. Pokud jim ovšem 5-HTP neprohloubí spánek natolik, že se z něj vyklube spánek věčný.

Ale ani tehdy netřeba zoufat. Jistá Američanka totiž vědecky vyzkoumala, že nejšťastněji se člověk cítí, je-li obklopen květinami, a že díky blízkosti květin dokonce zatouží po intenzívnějším kontaktu s rodinou. Z čehož zákonitě plyne, že největší štěstí každý z nás pocítí na vlastním pohřbu. Tam býváme květinami doslova obsypání a rodina se tam většinou sejde úplně celá.

-----------
Včera ráno jsem měl opravdu krušné probuzení. Sotva jsem mžouravě pootevřel oko, dolehla k mým dosud zastřeným uším zpráva, která mě rázem a zcela nevybíravě přivedla k plnému vědomí. Z rádia jsem se totiž dozvěděl, že nebýt všelikých daní, platili bychom za litr naturálu pouhých 11 Kč.

Ihned jsem si vzpomněl, kolik mi v neděli na pumpě účtovali. S hrůzou jsem shledal, že v ceně benzínu daně hrají přímo ostudnou přesilovku a udělalo se mi poněkud nevolno. Na to se mi v paměti zlomyslně vynořil fakt, že u benzínu se daň z přidané hodnoty počítá nejen ze samotné ceny, nýbrž i z daně spotřební, takže vlastně odvádíme daň z daně. A dosti výrazně se mi přitížilo.

Když jsem si následně uvědomil, že je počátek ledna, a že si tudíž budu muset co nevidět obstarat ještě i novou a opět o něco dražší dálniční známku, postihla mě srdeční arytmie. A sotva jsem se následně z téhož rádia dozvěděl, že se státu na výstavbu ani na údržbu silnic nedostává peněz, pocítil jsem zlověstně pnutí ve věnčitých cévách. Infarkt myokardu se mi nicméně podařilo silou vůle odvrátit.

Uvědomil jsem si totiž, že peníze nejsou ani na zdravotnictví, a ví Bůh, jestli mají sanitky vůbec za co tankovat.

--------------
V zápase o zdolání schodku státního rozpočtu rozhodla se vláda opřít zejména o trojici již tradičních pilířů veřejných financí – totiž o zvýšené spotřební daně z tabáku, alkoholu a pohonných hmot. Řečeným krokem nám dává najevo, jak by se podle jejího mínění měl chovat uvědomělý občan, pro něhož vlastenectví není jen prázdným pojmem.

K ozdravění státních financí totiž přispěje pouze ten, kdo bude rejdit po silnicích co nejčastěji a ve voze s motory co možná nejhladovějšími, kdo bude nepřestajně prodlévat v hustém oblaku cigaretového dýmu, a komu nebude zatěžko pravidelně pozvedat sklenku či nahýbat si pro jistotu rovnou z flašky.

Opravdový vlastenec se tak pozná podle toho, že bude činit vše najednou – tedy pokuřovat i popíjet přímo za volantem. Vláda ovšem dobře ví, že vlastenecké cítění je u nás vlažné, a že Čechy je zapotřebí k vlastenectví trošičku přistrčit.

Proto také vydala dopravní policii pokyn podrobovat každého řidiče dechové zkoušce na alkohol i nikotin. Kdo pro vlast dost nenadýchá, dostane příležitost přispět alespoň pokutou

-----------
Od kamaráda s nemalým darem lehce škodolibého humoru jsme se ženou co dar svatební obdrželi krabici s drobným hlodavcem. Dárce předal nám ji se slovy „daruj křečka, daruješ starost“.

A to ani netušil, že řečený křeček není vlastně křeček, nýbrž křečice, a nadto ještě ve značně již pokročilém stádiu březosti. A že se tudíž ona darovaná starost co nevidět nebývale zmnoží. S náhle nabytým miliónovým jměním děje se cosi podobného co s křečkem. I ono totiž bývá přímo těhotné starostmi – jak s ním naložit, aby nepohublo, kam ho uložit, aby nabylo, jak ho zabezpečit, aby nepřeběhlo jinam, jak si ho užít, aby se nezúžilo, a vůbec, jak se z toho všeho nesložit.

Být milionářem je zkrátka nad míru složité. Posluchač, kterému rádio Impuls přiklepne miliónovou výhru, se však zaplať pán Bůh z žádných starostí skládat nemusí. Milión jsou sice pěkné peníze, ale stačí z nich utratit pouhou korunu nebo si zakoupit třeba jen vzpomínaného křečka, a z okázalého miliónu jsou rázem jen všední tisíce a z ustaraného milionáře zcela bezstarostný chudák.

Neboť i tisíce lze považovat za bohatství, zvláště jsou-li jich stovky, a bohatství jak známo výtečně pomáhá snášet chudobu.

--------

Vyhlédnu-li po ránu oknem na dvorek, spatřím mnohohlavý dav vesnických koček, kocourů a koťat, který se tam shromáždil ke každodenní hladové demonstraci. Nejsem politik, abych onomu mlčenlivému protestu dokázal odolat, a tak hbitě popadnu pár PET lahví, vypravím se do nedalekého kravína, a tam si do řečených lahví nechám načepovat čerstvě nadojené, neodtučněné, nezředěné, nehomogenizované, nepasterizované, netermizované, netrvanvlivé a vůbec zcela neprůmyslové mléko.

Jen jednou jsem se kočičí zástupy pokusil nasytit bílou tekutinou z krabice zakoupené v supermarketu. Stála mě ona matérie dvakrát víc než mléko od krávy, leč strávníci k ní jen znechuceně přičichli, a rázně mi dali najevo, že než vzít do huby cosi takového, to radši zůstanou o hladu. A tak si zemědělcům, nespokojeným s výkupními cenami, dovoluji poradit, ať si na lakotné zpracovatele a překupníky klidně vylévají vztek, ale nezpracované mléko ať radši vylejou do kočičích misek.

Kočky totiž, na rozdíl od lidí ochotných lemtat kdejakou pančovanou řidinu, dokážou kvalitu náležitě ocenit a nadto projevit i trochu toho okázalého kočičího vděku

-----------

Němečtí vědci vyzkoumali, že muži si můžou prodloužit věk až o 5 let pouhým nahlížením do dekoltů dam. A čím jsou obhlížené dekolty obsažnější, tím je prý účinek řečeného šmírování blahodárnější. Jenže pozor. Vědeckost zmíněného výzkumu vykazuje meze a škvíry mnohem propastnější, než ty nejobsažnější obzírané dekolty.

Pětiletý průzkum totiž zahrnuje dvě skupiny mužů. Skupinu těch, kteří usilovně šmírovali a skupinu kontrolní, jíž bylo zapovězeno do dekoltu byť jen juknout. První skupina se těšila bujarému zdraví, druhá chátrala. Potud vše v pořádku. Omyl však tkví v tom, že řečené chátrání výzkumníci připsali na vrub šmírácké zdrženlivosti a nikoliv špatnému svědomí lhářů, kteří jim do očí tvrdili, že o dekolt po celých dlouhých 5 let ani okem nezavadili, ač cosi takového by svedl leda naprostý světec nebo úplný slepec.

Skutečný a vědecky zcela obhajitelný závěr výzkumu zní tedy následovně – prohlížením dekoltu si může vědec prodloužit pohodlný život až o 5 let. Ovšem za předpokladu, že na to získá grandiózní grant.

--------

Lyže jsem měl na nohách naposledy před 30 lety, a jelikož jsem se při tom přirozeně ocitl na šikmé ploše, několikrát jsem se dokonce dopustil i toho, že jsem se spustil. Dodnes na to spouštění vzpomínám s údivem i obdivem, neb na sjezdovce jsem byl tehdy mezi všemi lyžaři tím očividně nejzdatnějším, nejrychlejším a nejelegantnějším. Ne ovšem díky svému sportovnímu mistrovství, nýbrž proto, že spolu se mnou se po svahu potácelo už jen 10 Vietnamců, kteří stáli na lyžích prvně v životě, kdežto já už podruhé. A jak jsem už předeslal, tak i naposledy.

Řečené Vietnamce jsem tehdy totiž vyučoval jazyku českému, a jelikož mě měli již brzy opustit, bylo mi zřejmé, že spolu s nimi odejde i má nenadálá schopnost sportovně vynikat. Rozhodl jsem se proto, že na rozdíl od jiných sportovců svou sice krátkou, ale hvězdnou lyžařskou kariéru ukončím včas, dokud jsem ještě na vrcholu. A tak jsem si jednou pro vždy sundal lyže a pěkně po svých z toho vrcholu sešel.

Nyní, po 30 letech, jsem pro změnu dosáhl vrcholu sešlosti, a to prosím zcela sám, bez lyží i bez Vietnamců

---------

Dlouho se ze mě žena, dcera i synek pod různými záminkami pokoušeli lstivě vytáhnout, co bych rád pod stromeček. Teď už změnili taktiku a řečenou otázku mi kladou zcela přímočaře a bez servítků. Zjevně nemají nejmenší potuchu, co by mi nadělili. Pokaždé jim vlídně odpovím, že o věci popřemýšlím, a slíbím, že dám vědět.

Jenže, marná snaha. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, na nic, co bych potřeboval, nebo třeba jen přál, ne a ne přijít. Příčina může být dvojí. Buď vskutku žádná přání ani potřeby nemám, a jsem tudíž naprosto šťasten, anebo přání a potřeby mám, ale nemůžu si na ně ani vzpomenout, a jsem tudíž naprosto senilní. Že bych byl z takového zjištění příliš šťastný, to opravdu říci nemůžu, takže patrně zbývá jen ta senilita.

Chtít po mě v téhle situaci vědět, jak bych naložil s nějakým pustě hypotetickým milionem je, jak jistě uznáte, krajně nevhodné. Pokud se vskutku toužíte poučit, jak velkoryse rozfofrovat peníze, aniž byste jaké měli, obraťte se s důvěrou na poslaneckou sněmovnu, určitě vám poradí i s miliónem. Drobné jsou koneckonců taky peníze.

---------

Za povodní v roce 2002 vstoupila Vltava způsobem navýsost nevybíravým do klenutého přízemního ateliéru našeho vltavotýnského kamaráda malíře Ládi Hodného. Po oné události Láďa přestěhoval ateliér do patra.

Mělo to dvojí příznivý důsledek. Pozvedl tím své umění na prokazatelně vyšší úroveň a v důkladně vymytém přízemí dal pak vzniknout útulné hospodě. V té se už tradičně scházíme s partou příjemných lidí, abychom starý rok vyprovodili do nebytí, a přivítali rok nový. Činíme tak u bohaté tabule, k níž každý přispěje něčím chutným.

Mým příspěvkem bývá pochutina, kterou bych nejvýstižněji nazval „niternými chlebíčky“. To se vezme poctivá veka, rozkrojí se a vydlabe tak, aby vznikla jakási roura. Vydlabaná střída se utře s máslem, strouhaným sýrem a lžící hořčice, přidají se okurky, kapie, šunkový salám a vejce natvrdo, vše nakrájeno na kostičky a výsledná hmota se vecpe zpátky do dutiny vydlabané veky. Po vychlazení se vycpaná roura rozkrájí na plátky a servíruje. Výhoda je značná – z takového chlebíčku totiž nic nepadá, a člověk tudíž do nového roku vstupuje nepotřísněn a tedy důstojně
-----------------

—————

Zpět