Štěstí je něco, co nemůžeme druhému dát, jen mu můžeme ukázat cestu ...


Kapitola 1. – Krišnovo požehnání při zpívání Jeho jména

08.05.2009 21:27

V této kapitole se píše o tom, že příčinou našeho života v hmotném světě jsou nečistoty v srdci. Pokud je srdcem zde míněna duše, pak souhlasím. Většina lidí má duši zanesenou spoustou sobeckých tužeb po hmotném bohatství tady na Zemi. Píše se tu, že v koloběhu zrození a smrtí v různých formách života trpíme a podléháme rozličným hmotným soužením počnaje zrozením, stářím, nemocí a smrtí. S tím bych si dovolila nesouhlasit. Domnívám se, že ne v každé inkarnaci trpíme, a pokud trpíme, je to naše vina – je to náš přístup k životu. A to, že naše těla stárnou je přirozený proces. Jsou mnozí lidé, co tento fakt berou naprosto normálně, a to nemusí mít ani ponětí o jakýchkoli vírách v civilizovaném světě. Mají svou víru – jsou to přírodní lidé a s přírodou umí žít. To, že trpíme nemocemi si způsobujeme sami svým psychickým stavem, svým postojem k životu. Kdo je v pohodě a žije s láskou k sobě i k lidem, nežije ve stresu. Většina dnešních nemocí je civilizačních. Lékaři již dokázali, že i např. nemoc kůže - lupénka je chorobou psychiky, že rakovina se spouští stresem a mnohé z nemocí je způsobeno nesprávnou výživou. Včetně obezity, která je nositelkou dalších obtíží a nemocí a tak dále a tak dále. A smrtí už člověk netrpí. Trpí nanejvýš umíráním, pokud je bolestivé. Smrt je pak pro ně vysvobozením. Smrt je ukončením života hmotného těla a možností reinkarnace duše.

Píše se zde, že rozvoj vědomí Krišny je umění, jak očistit naše srdce od prachu hmotných tužeb. Že pro nás, živé bytosti, je touha součástí naší přirozenosti a tudíž nemůžeme přestat toužit. Můžeme však naši touhu očistit. To by mě zajímalo, jak? Touha buď je a nebo není. Touha sama o sobě nemůže být čistá nebo nečistá. Jakou máme mysl, takové máme touhy. Čtu tady, že potlačením touhy nic nevyřešíme, správným řešením je touhu či její chorobný stav vyléčit. No – řekla bych, že léčit je potřeba mysl. Nač myslíme, to vede naše touhy. Chorobná mysl touží sobecky po hmotných statcích a slávě, zdravá věřící mysl touží pomáhat těm, kdo to potřebují bez nároku na jakoukoli vděčnost. Takže se domnívám, že tuto pasáž buď někdo nesprávně přeložil a nebo ji buddhisté chápou poněkud odlišně než já.

Stejně tak názor na to, že vědomí Krišny pěstujeme prostřednictvím zpívání, tance, jedení a naslouchání filosofii přijaté prostřednictvím aautorizované žákovské posloupnosti duchovních učetelů. Že nám vědomí Krišny přináší dokonalý duchovní úspěch… Já bych řekla, že pokud dospějeme k určitému Poznání, přináší nám to úlevu, radost a štěstí. Ne úspěch. A vyloženě se mi nelíbí pojetí buddhistů, že Jemu se přiblížíme snadno příjemnou metodou zpívání vznešeného svatého jména Boha: Hare Krišna, … jak k tomu přijdou všichni lidé, co nemají hudební sluch? Ti, co neumí zpívat či zpívají falešně a nebo hluchoněmí? Tato teorie je snad jen pro zdravé? Moje teorie zní: Bůh slyší i naše myšlenky, takže se mu přibližujeme kdykoli, kdy na Něj myslíme či s Ním nebo k Němu v duchu hovoříme.

 

 

—————

Zpět