Štěstí je něco, co nemůžeme druhému dát, jen mu můžeme ukázat cestu ...


Jak zbourat hradbu kolem srdce?

21.05.2010 23:16

Jak zbourat lety vytvořenou hradbu kolem srdce, takovou, která postupem času jen roste, aby se nikomu nepodařilo dostat se k srdci a zlomit ho....co s tím???? Každé zklamání sice čím dál méně bolí, ale je to vůbec takhle správně?

---------
eau
Čau sýkorko   ...nauč se mít opravdu ráda sama sebe      
MBplacebo » eau
moc dobře to nechápu, prosím o bližší vysvětlení 
eau » MBplacebo
prostě jsem zjistila, že když se moc soustředuju na to kolem...jako co kdyby a minulost...tak mě chytají depky...a tak čas od času si na to vzpomenu, když už jsem zase "mimo sebe" a pak se začnu víc věnovat sobě- dělat věci který mě baví, udělat si řád v celým dni, chodit do přírody, trocha fyzickýho vybití a je mi pak zase hej...a ono se to prostě časem srovná...až ty výkyvy nebudou, tak je to známka, že hradba opadla...že už se máš natolik ráda, že tě nic neohrozí
PanBozsky
Asi největší pokrok pro mě byla návštěva kynezioložky, konkrétně jsem absolvoval odblokování OneBrain, ale obdobných metod je více.
MBplacebo » eau
proč se na to ptám? já to mám asi v hlavě jinak nastavený, začala jsem cvičit, zhubla jsem, cítím se dobře, zájmů mám plno, v tomhle směru v pořádku, bych řekla, ale jakmile se objeví nějaké citové zklamání, snažím si to nepřipouštět, snažím se být pořád nad věcí a tím pádem to není ve finále ani zklamání...prostě už si nenechám ublížit, jenže? otázka je jestli to není někde pěkně nahromaděný a nevyjeví se to ve chvíli, kdy to vůbec nebude vhodný, což není nikdy...jestli mi rozumíš.... Lenunka
Správné to není. Srdce má být na dlani. Někdy to bolí, jindy je to ale strašně krásné. Co s tím, nevím. Asi jen - buď přístupnější, otevřenější. A žádné hradby, žádná opevnění .
PanBozsky
A co to přesně znamená? Já teď čtu knížku Život před životem, je to o reinkarnační regresi, neboli návratu v hypnóze do tzv."minulých životů", nevím zda se to tady někde v ČR vůbec provozuje...tohle by mě docela zajímalo.
MBplacebo » Lenunka
přístupná i otevřená jsem, myslím, jenže v otázkách "vztahů s opačným pohlavím" je to horší, nenechám na sobě znát, že mě to zranilo, přijde mi to jako ponížení či co....nedokážu to přesně popsat...
Nuna » MBplacebo
Uklidní Tě, že přesně vím, co myslíš a jak se cítíš? Koukni, já se v tom plácám taky pořád a budu nejspíš až do smrti. Nejdřív jsem to děsně chtěla řešit, pak jsem se toho děsně chtěla zbavit a nakonec jsem nad tím mávla rukou. Nad vším. A zjišťuju, že od tý doby se věci hejbou nějak samy, bez mého přičinění. A já? Já mám aspoň klid. 
PanBozsky » MBplacebo
Na minulé životy bych se vykvajznul, podle mě je to nějaký blok v podvědomí, měl (možná ještě mám) jsem to taky tak, vím dost přesně, o čem mluvíš. Začal bych OneBrain, pak Tě dotyčný navede, co a jak, většinou jsou to multiodborníci, něco Ti doporučí.
Minulé životy by se mohly vztahovat k nějakému konkrétnímu chlapovi, ale tohle mi přijde jako problém pro Teď a Tady a jen pro Tebe.
MBplacebo » Nuna
Takže je to v pořádku? Já nevím, jestli si tím právě nešlapu po štěstí, jestli mi rozumíš....
ajvy
nevím proč, ale napadlo mě jedno slovo:
odpuštění...
eau » MBplacebo
Aha...no...to je prekérní...tak ted´ budu asi extrémní...ale zkus teda popřemýšlet v kterých situacích se ti uvolňují starý zážitky...jakože se rozbulíš, protože je toho na tebe moc...nebo nějaká extrémní situace...a tak...jako to je totiž jediný co mě napadá krom takových těch esoterických a ani nemusí být esoterický techniky...prostě jakože se tak uvolníš, nebo je na tebe takový tlak, že se začnou vylupovat ty zastrčený problémy...
ono to takhle asi moc vysvětlit nejde...
Ale rozumím ti...a já bych to asi řešila tak, že odted´ bych kdyby přišlo nějaký zklamání v sobě pak nenechávala nic...vybila bych to, vytancovala, vykřičela, vypsala, vyjasnila si s objektem pokud možno...abys jako jenom to někam nezastrkávala...je to hlavně o tom prožít si bolest a emoce nechat odejít i když budou bolet...
Myslím, že to máš zastrčený  ...(teda to zní srandovně, co? ) ale víš co, asi se tím ted´ předčasně příliš netrap...jestli je něco zasunutýho, tak to vyleze dříve či později...a třeba to bude úplně v pohodě
ajvy » eau
//ale víš co, asi se tím ted´ předčasně příliš netrap...jestli je něco zasunutýho, tak to vyleze dříve či později...a třeba to bude úplně v pohodě//
to by šlo  
vandaa
Přečti si knižku od Ericha Fromma Umění milovat a taky Cestu k lásce od Anthonyho de Mella. Určitě Tě obohatí, spoustu věcí si dáš do souvisloti a pochopíš.. sebe! 
PanBozsky » vandaa
Souhlasím, výsledkem by mělo být pochopení sebe a souvislostí. Je to na spoustu piv, abych Ti to vysvětlil, ale je to reálné to zvládnout. Podle všeho to zvládnout chceš, tak to zvládneš. Knížky a univerzální rady jsou dobré později, teď bych fakt vyhledal někoho, kdo Ti pomůže individuálně, na míru.
MBplacebo » PanBozsky
Ano pochopení proč se člověk tak chová, sama na to asi nepřijdu, budu se muset porozhlédnout po nějakém odborníkovi,,,,
MBplacebo » eau
no právě!!! kámen úrazu: "prožít si bolest" cítím, že nechci pořád prožívat bolest, proto si stavím tu zeď a zabírá to, a musím přinat velice dobře!!! Podvědomě si možná říkám, že už nedopustím aby mě někdo zranil...a vo tom to mám já....
ajvy » MBplacebo
tak ptáčátko koukej...první věc je, že musíš pochopit, že "když nám někdo ubližuje" tak to má důvod...a mnohdy to je i tak, že nám ani tak moc nikdo extra neubližuje, jen my mu to dovolíme, popř. to tak jen vnímáme... Jsou to odrazy našich bubáků, kteří mají kolikrát příčinu tam, kde bys je nečekala, je to o tom nebát se a postavit se vlastním kostlivcům ve skříni... Pokud do té hloubky neklesneš teď, ono tě to bude na stejné úrovni, nebo pravděpodobněji i v horších variantách potkávat pořád dokola, dokud tě to nakonec nedonutí "kleknout na kolena a vydat se do tmy"
PanBozsky » MBplacebo
Jen nástin - Ty musíš dovolit, aby jsi se mohla cítit nepříjemně. Stejně tak jde zařídit, že příště se v té samé konfliktní situaci budeš cítit neutrálně nebo příjemně. Vyžaduje to změnu myšlení, ta nejde provést zvenčí, ale POUZE zevnitř.
1. Ty musíš chtít
2. Někdo Tě musí navést, pomoct.
To jsou dvě základní podmínky. Pak až můžeš pokračovat v dalším skládání svého životního puzzle 
Nuna » MBplacebo
Nevím,jestli je to v pořádku.
Chybí nám něco,co bychom měly mít. Zahodily jsme to,aby nás to nesežralo. To asi v pořádku není. Máme to o mnoho jednodušší než všichni okolo nás. Nerozhodí nás jen tak něco a nejsme ani schopny natož ochotny zaobírat se tím,co druhé pokládá na lopatky. V tom máme ohromnou výhodu.
Leč druhá stránka věci - náš cynismus,skepse a absence víry nás hodí do stavu,kdy máme dojem, že nejsme lásky schopné. Bojíme se jí. Strach je za vším a strach z dalšího zklamání je větší než naše touha po lásce. Takovej kapku kolotoč...Řešení? Osobně si myslím, že přijde samo. Jednou se objeví člověk, u kterého strach z lásky mít nebudeš. Poznáš to,budeš to cítit. Nepřehlédneš to. Tak ještě chvilku vydrž.
To všechno před tím jsou zatím jenom zkoušky. Třeba i takové, u kterých si musíš nabít hubu,abys pak uměla tu "pravou" lásku poznat.
Klišé že jo? Já vim. Ale od tý doby, co je mi srdečně fuk, že se kolem mě nikdo nemotá s kyticema růží, neskládá mi básně a neláme mě do postele, od tý doby je mi o mnoho lépe.
eau » MBplacebo
víš, co...kdo z nás chce prožívat bolest  ...asi jen nějaký masochista. Přemýšlím, jak se dá prožívat bolest aniž by to bylo nepříjemné
MBplacebo » eau
Jo máš pravdu dotýká se mě to hodně, asi bych řekla, že vztahy řeším celej svůj život a můžu říct, že je řeším víc, než kdokoliv jinej, možná proto....
MBplacebo
O čem tady mluvím? Jde o to, že se nedokážu projevit občas jako ta "křehká" žena, působím, že mám nad vším nadhled, že mě nic nerozhází, takže dotyčnej si řekne : "ta to zvládne a poplácá mě po rameni"....  to je docela smutný, když tu podporu potřebuji jako sůl, ale nedokážu to ze sebe dostat (spíše se jedná o počáteční vztah, v první fázi)
velekněžka » MBplacebo
Pochopila jsem, že pokud budu opakovat staré vzorce, tak podle toho budu přitahovat pořád to samé, navenek jsem si myslela, že to mám vychytané už dávno a pak tě to hodí do situace, kdy zjistíš, že v podvědomí to ještě dořešený není a zrovna teď koukám jako sůva - a to jsem si myslela,jak to mám zmáklé a to Ajvy odpuštění, tam taky zařaď, rituál je na internetu k nalezení 
Mrtvollka
Tak ti můžu říct, že mám ten samý ehm problém  Já se podvědomě bráním a nikoho k sobě nepřipouštím ( to zní blbě....ježiš, jako nějaká kráva ) co se mužů týče..... Já vím, že je špatné, stavět si kolem sebe hráze, ale..... Úplně Tě chápu  Já nebourám, stavím dál, jsem takový Bořek stavitel 
ajvy
tyyy jo, teď jsem si vzpomněla, že skoro stejnej problém jsem řešila nedávno s kamarádem... a nenapadalo mě žádný univerzální řešení....je to o práci na sobě (ostatně co taky není že, pokud chceš něco změnit ve svém životě, změň to na sobě/v sobě)...to jsem mu taky řekla, jenže on mi řekl, že se nechce měnit, že chce být svůj... Tak to je pak těžký 
Fanik
Člověku stačí pracovat a žít s tím co má a i to mít pod kontrolou dá zabrat..Asi bych zahodil kladivo a nebourlal, ale žil v klidu a jak dovedu 
Player
Čím se to u tebe projevuje? Zamlklostí nebo plachostí?
Cagey
Mam to uplne stejne...a driv jsem s tim bojovala, ted si rikam, ze to necham byt a cas vse spravi...kdyz to budes lamat, bude to jeste horsi....ale na tvoji otazku jestli je to spravne? Myslim, ze neni...zbavit se strachu je fakt tezky..
Cagey » PanBozsky
Ja kineziolozku navstevuju uz skoro dva roky, ale tehle zdi jsem se nezbavila...to bych musela chtit...
Player
Vztah dvou lídí - má-li vzkvétat, musí být založen na výměně pocitů. Pokud je z ženy tajemná sfinga, která je uzamkne v sobě, rychle vnoří samečka do zmatku. Taková dívka nehřeje a pokud ano, tak velmi zvláštním teplem. Ale holky, je vás na tom takhle div né půlka.
PanBozsky » Player
Jak se to projevuje? Takový zvláštní druh cynismu. Takový, jako že můžeš někomu říct že ho miluješ, ale nic u toho necítíš. Žádný závazek. Jsou to jen slova. Když jsi sám, ten člověk Ti sice chybí, ale nepotřebuješ ho. Přežiješ. Mě z toho vyšlo období, kterému jsem říkal "bezčasí". Neplynul čas. Nic se neměnilo, jen prožiješ den, a v tom se nic nestane. Nic důležitého. A pak najednou se to začne měnit, něco se děje, už to nejsou jen roky bez náplně, ale najednou se tam něco tvoří. Ne materiálně, ale něco, nevím jak to popsat. Jako bys najednou našel cíl, který Ti v tom bezčasí unikal. A máš opět kam jít.
Girls, máte to podobně?
Cagey » PanBozsky
Mela jsem, ted tak trosku vystupuju ze tmy...
Player » PanBozsky
Ale tenhle případ snad ani ne. Spíš ležím vedle dívky, nazí, ta se tváří neustále stejně. A své pocity nesvěřuje. Cítím, že jsem milován, ale nevím, co od ní můžu čekat a co si myslí. Takže paradoxně dochází k takovému pocitu: Miluju tě, když tu nejsi a těším se na tebe. A když tu jsi - jsem v lázni bezmocnosti. Asi tak.
PanBozsky » Player
Mluvit. V takovém vztahy by mohla pomoci komunikace. Povídat si o tématu partnerství, co cítí, z čeho má obavy, co je jí příjemné a co nepříjemné, zkoušet, hledat... komunikovat, povídat.
PanBozsky » Cagey
A dá se to schovat do pojmu "nemám smysl života"?
Cagey » PanBozsky
Ne, to neda....  Ja to mam dost podobne jako autorka teto diskuze, ale s tim, ze ja vim z ceho to je...pracuju na tom uz  4 roky, ale je to proste na dlouhy lokte...
Mam ted "pritele" a uz rok si ho drzim od tela...ted o vikendu jsem mu rekla neco vic, ale hned jsem mela pocit jakobych mela kudlu v zadech...strasne se mi sevrelo srdce....takze se zase radsi stahuju 
Momentalne se snazim byt spokojena sama se sebou, mit se vic rada a zvysovat si sebevedomi...zbytek neresim, ptz vim, ze to musim nechat bezet...treba to nekdy prejde a zase budu chlapum verit...nebo celkove lidem, ale nejvic mi ublizili chlapi  
Player » Cagey
Já pláču, ne za sebe, ale za něj.Můj poslední vztah skončil na tvém problému.A je to strašná škoda a úplná blbost. Jelikoš když máš ráda sebe samu a čistý svědomí, proč se nedělit o pocity. Obíráš druhého o romantiku, o to nejhezčí. Ach jo. 
PanBozsky » Cagey
Zákon přitažlivosti: Když se budeš sosutředit na to, že Ti někdo citově ublíží, tak se to prostě dříve nebo později stane.
Zkus se soustředit na tohle: Přijde do mého života člověk, kterému se otevřu a bude to nádherné.
Tvůj mozek totiž neumí pracovat se záporem. Z přání "nechci být tlustá" umí pracovat jen se slovíčkem "tlustá". Většina dam Ti to jistě dosvědčí, jak to spolehlivě funguje :-) Říkej si "chci být ....." (štíhlá, hezká, zdravá, dodělat školu, být v kondici...). Ve Tvém případě něco jako "chci se otevřít a milovat a být milována". Na tu konkrétní větičku si musíš přijít asi sama, pokud Tě nenavedl kineziolog.
Sem.miš
Řekla bych, že lepší než chci být ( což je podmíněno "někdy" ), je lepší jakoby měnit současný stav: "Každým dnem ubývám na váze a stávám se štíhlejší, atraktivnější, každým dnem se cítím lépe." To je pozitivní v každém čase - protože existuje jen přítomnost, minulost už byla, budoucnost teprve bude, ale mozek a podvědomí pracuje teď.
Cagey » Player
Nemusis, on kupodivu vi, jak na me, takze zatim to klape...on totiz zna veskerou moji minulost, takze chape, ze kdyz bude tlacit, tak me ztrati... a ja jsem mu za to strasne vdecna... 
Cagey » PanBozsky
Hele, vim, ze energie pritahuje energii stejneho druhu, takze pokud myslis pozitivne pritahujes pozitivni veci a naopak...na tom ted cilene pracuju....
Vis, myslim, ze clovek musi mit nejdriv rad sam sebe, aby mohl mit rad nekoho jinyho a tim se ted ridim...start je u me 
PanBozsky » Cagey
No tak! Jedu jedu jedu! 
spimajim
Co je lepší, prožít deset krásných lásek a deset zklamání - nebo žádné zklamání, ale ani žádnou lásku?
Já bych Ti poradila: žij každý den jako by byl poslední. Proč Tě má zajímat, že zítra budeš zklamaná, když dnes si můžeš užít nádhedný romantický večer nebo ještě něco víc? Vždyť zítřek už nemusí přijít, někdy stačí jen vteřina, nehoda a tak.
Prožívej dnešek, nezabývej se ani včerejškem ani zítřkem a uvidíš - Tvé srdce nebude mít důvod se opevňovat. 
angua » spimajim
Já myslím, že je docela možné, že lidé s tímto problémem prošli nějakým vleklým citovým utrpením, třeba už v dětství, a proto si budují kolem srdce bariéry, až si nevšimnou, že už to nejde zpátky, že se ten vzorec chování tak upevnil, že už ho nejde změnit. Je to velká škoda. Já sama to znám spíš z druhé strany, párkrát jsem na takové kamenné srdce natrefila, až si někdy myslím, jestli tady nejsem kvůli odstraňování zábran zazděných srdcí.   
spimajim » angua
Ano, to je možné, jenže oni tím v důsledku nejvíce škodí sobě. Takže je fajn, když s tím chtějí něco dělat, jako pisatelka tady toho příspěvku.
Zklamání patří k životu i když bolí. Podle mě není na tom lépe ten, kdo se jim vyhne, ale kdo je dokáže překonat - stejně tak jako ve škole na tom není lépe ten, kdo se písemce vyhne, ale ten, kdo ji svede napsat nějak uspokojivě. Bezcitnost zkrátka pro mě není žádná výhra, ale krok do slepé uličky.
Ale máš pravdu, druhý člověk toho s takovým uzavřeným srdcem svede málo a opravdu souhlasím s tím, že dobývat se do něj nemá smysl.
Player » spimajim
Přesně tak.Naučit se milovat druhého pro ten daný okamžik.Já to umím a je mi blaze. Vyjdeme-li totiž z předpokladu,že muž a žena se pochopit v podstatě nemohou, pokud nejsou oba vystudovaní psychologové, tak jaké pak zklamání přece? Můžu být jen mile překvapen nebo klasika. Nic víc, nic míň. 
Marhon
Každé zklamání sice čím dál méně bolí, ale je to vůbec takhle správně? - není to správně. já měla podobný období. nejde to rozbourat. chce tě to utopit a když se dostaneš až na to bahnitý dno, zůstaneš tam ležet a nechceš už vůbec nic. chce to pecku do mozku aby si se zvedla, jinak se utopíš. živá mrtvola.
já sem se takle utopila. nevěděla sem nejen co je za den, ale musela sem se podívat z okna abych věděla, co si oblíct. jestli je tam sníh a mam si vzít bundu, nebo je teplo a mam si vzít šaty. nevěděla sem jestli je jaro, léto, podzim nebo zima. Měsíce sem vůbec neregistrovala. kolem bylo šedivo a v hlavě prázdno. Žádná myšlenka, žádná budoucnot a žádný sen. Pecku sem dostala, když sem jela jednou domu autem proti mě běželo kotě, měla sem dost času, ale nezabrzdila. Pak mi došlo, že kdyby tam byl člověk, dopadlo by to stejně, nebrzdila bych. A to byla ta pecka, kdy sem si uvědomila, že v tom vzduchoprázdnu, mi svět připadá, jen jako film, na který se dívám a který neovlivnim. Ve skutečnosti sem byla nebezpečná pro okolí, protože sem nevnímala, že se kolem mě děje realita. Po čtyřech letech sem se vzbudila a začala makat.
Všechno to začalo tou tvojí zdí. Zavřela sem se do sebe, do svýho světa a měla pocit, že sem v bezpečí a okolí se mě netýká. Neni to pravda. Dneska mám pořád jakousi zídku, nedůvěru, ale to jen proto, že když někomu otevřu svý srdce a pustim ho dovnitř, tak on se povrtá a zmizí. a já vystavím svou zídku, který ten další musí překonávat. ale tu ZEĎ už nikdy nechci poznat.
karamel
Vždy buďte ohleduplní ke všem, kteří se nám otevřou. Pokud se takto člověk otevře, nemá kam by ustoupil, kam by se schoval a nemůže se ani bránit ! Je to pravda, když ho zklamete, staví zeď, čím víc zklamání, tím vyžší zeď.
MBplacebo » Marhon
Je super všechno co jste tady napsali  v každém příspěvku je kus pravdy a já vím, že to tak je....ale je to běh na dlouho trať bohužel, ten vzorec chování už mám takhle silně zapsanej a není jednoduché se toho zbavit, obzvláště při těch zklamání.... pokaždé když se tohle stane, tak se snažím se s tím vyrovnávat jinak...jenže výsledkem je vrácení se na stejnou "jistou" cestu, neboli do té slepé uličky a jít dál, "jít dál" v uvozovkách páč ta nikam nevede nicméně, moje srdce se otevírá lidem, ale ve vztazích vůči mužům, začíná bejt jak kámen, to si ze mě udělali sami, bohužel, nechala jsem se zvyklat a teď na to doplácím, ono je to těžký, páč se chlapům otevřu vždycky a vždycky se snažím mít ráda, takovým způsobem jak to nejlíp dokážu a pak "pic" a rána a zklamání , pokud se to takto děje pořád...výsledkem je chlad, nízké sebevědomí atd....Jak už to tady bylo řečeno, teď se snažím pracovat na sobě a kupodivu mi to jde, zhubla jsem, opět tancuju, tak jak mě to vždycky bavilo, cítím se mnohem líp, ale s těma chlapama to jde od deseti k pěti... 
MBplacebo » Player
Neprojevuje se to u mě ani zamlklostí ani plachostí a "zatím" ve vztazích lásku projevuji a myslím, že hezky,...(no to je otázka) respektive je to na mě poznat, jenže? pokud to pak skončí a nastane zklamání rezignuji a během (dnes už) pár chvil dokážu vygumovat všechny nepříjemný pocity, prostě ignorace...a to jsem si myslela, že je super, když mě to nedokáže vůbec rozházet...tak jsem začala na tom pocitu víc pracovat a dá se říci, že úspěšně začínám být "chladná" vůči druhýmu pohlaví, otázka je, kdyby někdo teď přišel, jak bych v tom vztahu fungovala, jestli bych se vážně bála cokoliv projevit atd...a i kdyby ještě ne, tak na tom ať chci nebo ne intenzivně pracuji pořád....
spimajim » MBplacebo
...co je to zklamání? Pouze to, že někdo nenaplní naše očekávání. Pokud člověk nic nečeká, vlastně ani nemůže být zklamán.
Jestli to není tajemství - píšeš v množném čísle - kolik těch zklamání tedy bylo? Ptám se proto, že někomu stačí jedno dvě a jeho život se promění v jedno velké definitivní zranění - popravdě je toto ale trochu bolestínské. Pokud ale někdo prožije zklamání dvacet, pak je někde opravdu chyba a špatný vzorec chování. Myslím ale, že ho není třeba hledat v citové uzavřenosti, ale spíše v chybném výběru partnerů a v chybných očekáváních a nesprávném postupu při budování vztahu.
Tuto chybu citová uzavřenost nevyřeší. Samota není řešení vztahu pro člověka, který vztah mít chce. 
MBplacebo » spimajim
Béé je správně, neboli bylo jich nesčetně, vím, že si vybírám špatně, jenže zas to co vyzařuješ přitahuješ...hrůůza, takže se snažím nyní pracovat na sobě, aby to tak nebylo, páč sama bejt nechci, víru mám taky pořád, teď jsem se rozhodla, že než se dám do kupy budu sama...(no to není tak těžký, ale spíš, že jsem se na chvilku na chlapy vykašlala) a co se mi nestane, hned se mi připlete do cesty chlápek a hned zas zklamání....to byla asi zase zkouška, někdy si říkám, že chodím k tabuli pořád jen já, už bylo dost zkoušení!!! teď potřebuji čistou hlavu a zamakat jinak to nevidím dobře, občas mě chytnou pochybnosti, že to nezvládnu, ale těch se snažím ihned zbavit, páč vím že to zvládnu.
Marhon » MBplacebo
Já sem na tom asi stejně jako ty. Jen už vim, co se stane, když to přeroste přes hlavu. Tady se mi líbí názory spimajim, pro mě to dává smysl a vidim v tom radu. Myslim si, že každý má jinou tu svojí cestu, jak z toho ven. A musí si jí najít sám v sobě. Já musela až na dno. Ale je pravda, že mě postavila na nohy moje věštkyně.
MBplacebo » Marhon
Ano, líbí se mi také její názory  Snažím se fakt na sobě makat, někdy to jde, někdy dře, nerada bych na dno!!! Je pořád spousta věcí, který mě baví, nechci je vidět šedivě, to néé, ale prostě můj život se musí přestat točit kolem těch chlapů, páč to je jeden další důvod, vždycky jsem toužila po druhé polovičce, už leta nikoho víceméně nemám, samotu občas střídá zklamání...dřív jsem to řešila pořád, ale dnes se snažím se na to dívat jinak, nechci aby byli pro mě chlapi středem vesmíru (proto jsem se rozhodla na sobě zapracovat) jenže chybně je to, že abych víceméně na ně přestala myslet, tak jsem začala stavět tu zeď ...v tomhle prostě chybuju...
Marhon » MBplacebo
Já sem se po tom mim fiasku dostala ke kartářce a ta mi napřed řekla, že nic nevidí, že vidí jen prázdno. pak si se mnou povídala a až po čase mi říkala, že kolem mě je chlapů dost a měla pravdu, ale až ke mě se dostanou jen samý divný existence. Prý budou dva, co nebudou stát za nic a bude to ten třetí. Zatím sem potkala ty dva, tak snad bude i ten třetí. Hlavně, ona se mi pošťourala v mozku a já pochopila spoustu věcí. Je ale pravda, že tohle dokázala jen jedna jediná a já sem jí za to vděčná.
MBplacebo » Marhon
To je dobře, že Ti to pomohlo, každému pomáhá něco jiného...já byla taky u kartářky, také mi předpověděla, že to bude ten třetí...hmmm nevím, časem jsem pochopila, že to co musím se sebou udělat, nepřijde samo od sebe, ale že i pro svůj pocit, musím hlavně zamakat já
PS: zatím se splnila její předpověď z části...bohužel ta nejsmutnější část, předpověděla mi, že táta bude mít srdeční příhodu a po necelých třech měsících, kdy mi to řekla, měl zástavu srdce dokonce 2x...naštěstí je z toho venku a daří se mu dobře...
Monika_B » MBplacebo
...skôr so myslím, že niekto chce zostať sám a niekto je taký zbabelec, že nebude riskovať ďalšie sklamanie a to je môj prípad.
Netuším, či je to správne riešenie no hlavne mi to takto vyhovuje.
MBplacebo » Monika_B
A vo tom to je.  Když Ti to vyhovuje, tak není co řešit.... Mě to nevyhovuje, nechci bejt sama. 
Monika_B » MBplacebo
to som pochopila a preto som ti aj napísala,že ti želám, aby si nikdy viac nemala zlomené srdiečko.
Verím, že budeš šťastná. 
MBplacebo » Monika_B
Děkuji, snad jo.
angua » spimajim
Tak to máš stoprocentně pravdu.
Záleží ale dost na schopnosti regenerace. Někdo dokáže takový pokus i několikrát opakovat, než pochopí, že má něco sám špatně v oblasti vztahů. Takže pořád přitahuje k sobě to samé a teorie, že musíš změnit sebe a pak se k tobě stahují jiní partneři - to se krásně napíše, ale něco jiného je, uskutečnit to. Nevím, jestli je vůbec možné změnit povahu, myslím, že bohužel musíš na dno a možná ani to nepomůže. Na tom dně se klidně můžeš i utopit. Blbý taky je, že vůbec nepoznáš, kde to dno je, protože "nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř". A naopak samosebou.
Život je jako sinusoida, jednou seš dole, jednou nahoře, nejdůležitější je prostě otázka toho bodu dna. Jako trochu morbidního záchytného bodu.
Marhon » angua
to máš pravdu ono se říká jednou dole, jednou nahoře. Ale tohle bylo trochu jiné. Ten poslední rok sem nic necítila. Ani radost, ani bolest. Ani tu fyzickou. Nebyla sem ani nemocná. Z toho posledního roku si nic nepamatuju. Měla sem dvě zaměstnání a spala tři hodiny denně. Jela sem jako automat. Všechno to běželo kolem mě a uvnitř hlavy šedivý prázdno. To už nebylo, že člověku je mizerně, protože se mu něco děje, je smutný, nešťastný, pláče nebo se zamiloval ikdyž nešťastně nic z toho. to člověk už jen jde a dělá co se po něm chce, všechno zvládá a vlastně mu nic nevadí, protože nic necítí. ani horko ani mráz.
když se pak člověk probere a najednou zjistí, že ho něco bolí a že pláče, je to vlastně úleva a radost, že cití aspoň něco.
spimajim » angua
Podle mě nejde o povahu, ale o přístup ke světu a ten změnit jde. Přístup ke světu je i to, co mu nabízím a co od něj chci. Některé ženy bohužel v tomto fungují stylem: nabízím všechno a beru cokoliv a očekávám to nejhorší. A to je sebezničující. S tím, že se to těžko mění máš pravdu, ale změnit to jde. 
PanBozsky » MBplacebo
Spímajím mi připomněla jednu věc.
Když nezažiji bolest, beru stav bez bolesti jako samozřejmost a nemůže mě život naplnit "štěstím" z absence bolesti. Když zažiji bolest, pak můžu docenit štěstí z absence bolesti. Štěstí bude tím intenzivnější, čím intenzivnější bude "utrpení" z bolesti. Obecně řečeno.
Takže, pokud se rozhodnu, že bolest nechci cítit a budu se jí bránit svou citovou hradbou, pak se sám odsoudím k tomu, že nepoznám ani bolest, ale ani štěstí. Myslím, že něco takového se stalo mě. Dva nevydařené vztahy mi daly poznat, čeho si na příští partnerce budu vážit a co mě učiní "šťastným" z absence těch "zlých" věcí ve vztahu. Touto přijatou novou vlastní myšlenkou jsem se otevřel svému "štěstí" ve vztahu. spimajim » PanBozsky
Myslím, že mám podobnou zkušenost.
Rapsodie
Taky tu hradbu nějaký čas buduji... čím déle ale se ta krusta kolem srdce staví, tím delší doba bude muset uplynout,aby popraskala... a jsme si jisti, že ještě tolik sekund, minut, hodin, dní, týdnů, měsíců. roků... ještě žiju! Už předem odpouštím, ale nezapomínám!!!
Sem.miš » vandaa
Souhlasím s Vandou - Přečti si knižku od Ericha Fromma Umění milovat ...
Jestliže jsi začala s opevňováním srdce proti zlomení po nějakém nepovedeném vztahu, a taky abys mu neukázala, jak moc tě to bolí - pak sis možná prožila jen část zklamání a smutku. Nedovolila sis to prožít naplno a je možné, že ten smutek ze zklamání máš někde zasutý. Abys ho necítila, tak jsi ho taky obehnala hradbami. A to není dobře. Protože co se neprožije do hloubky a od A do Z v tomto směru, může někde v tobě "hnít" a kazit ti celý další život. Právě nějakým ovlivňováním příštích vztahů. Chce to najít ten okamžik, prožít si ho znovu, obrečet a odpustit mu. Je dobré se podívat na situaci očima toho druhého. Po čase bys mohla pochopit, proč se to stalo a že je asi dobře, že se to stalo. S pochopením přichází schopnost odpuštění snáze.
A když i potom zůstane pochybnost, zda jsou hradby pryč... věř tomu, že když přijde ta pravá láska ( ve smyslu lidské lásky s čistými úmysly ), tak ty zbytky rozmetá. A když se dostaví ta pravá ( k Bohu ), to Poznání, že srdce Ti nikdo zlomit nemůže, protože jen a jen ty jsi strůjcem svých pocitů - hlavně vůči sobě ( pak jsi k ostatním více shovívavá a chápavá ) - pak se nebojíš jít se srdcem otevřeným vstříct komukoli. Poznáš, že láska je o tom, že ty jí máš v sobě a rozdáváš, ale nikdo ti jí nemůže vzít. Bere a když se chová nepřístojně a nelidsky, ty nastavíš taková pravidla, kterými jej postavíš do pozice, kdy raději sám opustí tento zdroj. Má-li se člověk rád, nenechá si dobrovolně ubližovat. A to znamená, že už mu nikdo to "srdce nemůže vzít, zlomit, zranit" či něco takového.

—————

Zpět