Štěstí je něco, co nemůžeme druhému dát, jen mu můžeme ukázat cestu ...


Centrum hlavy

14.05.2009 07:59

 

Jedná se o odtažité typy. V každé situaci nejdříve učiní krok zpět, aby přemýšleli. Mají smysl pro pořádek. Jednají teprve poté, co přemýšleli, a postupují přitom metodicky. Navenek působí chytře a přesvědčivě, vnitřně se však cítí izolovaně a zmateně. Jejich životním úkolem je, aby se z mnoha částečných pravd stala Víra, jenž nezůstane jen v hlavě, nýbrž se jí svěří celá bytost člověka.

Typ pět
     Pětka, šestka a sedmička jsou lidé hlavy. Myslí dříve, než jednají.
Pětky jsou objevitelé nových idejí, badatelé a vynálezci, objektivní a tážící se, neboť mají zájem dovědět se o věcech všechny podrobnosti. Mohou to být originální hlavy, neortodoxní a důvtipné. Mají vnitřní sílu a kontemplativní vlohy. Mnoho z nich prochází životem a hromadí, co jde – jestliže nevykoupená dvojka je v určitém smyslu posedlá dávat, pak je nevykoupená pětka právě tak posedlá brát. Sběratelská vášeň pětek se zaměřuje většinou na myšlenky, znalosti, ale také to mohou být poštovní známky, pivní tácky, staré noviny apod.
     Pětky se snaží, aby nebyly vtaženy do víru citů, a chtějí mít své emoce vždy pod kontrolou. Někdo řekl moc krásně, že symbolickou rostlinou pětky by měl být zelený salát, protože má srdce v hlavě. Přátelství s pětkou může být obohacující, jestliže člověk neočekává tři věci: iniciativu, trvalou fyzickou blízkost a totální oddanost. Pětka má strach podat malíček z obavy, že se po ní bude chtít celá ruka nebo ještě víc. Kdo se ale spokojí s malíčkem nebo s ještě míň, nalezne v pětce přítele a věrného druha na cestě, vytrvalého a mlčenlivého posluchače a férového rádce.
     Nemálo pětek stále ještě nejsou hotovy se svým vzděláním pro nějakou službu.
Člověk se ptá, kdy vlastně začnou tito lidé dělat něco pro druhé a převedou své dění do praxe? Nejprve musí jet do Chicaga, aby tam dokončili filosofii. Pak musí do Říma, aby napsali práci o liturgii. Jako další stráví rok v Jeruzalémě a noří se do biblických a archeologických studií. Potřebují jistotu, že skutečně obsáhli celý obraz dříve, než se cítí být zralí pro nějaký úkol.
     Pokud chce člověk zažít, jak se jinak zdrženlivá pětka rozzuří, stačí jen vběhnout do jejího pokoje bez zaklepání a zase vyběhnout. To může pětce opravdu ublížit. Chrání si svoji soukromou sféru jako oko v hlavě.
     Snad to tak vypadá, že všechny pětky jsou intelektuální a důvtipné, bohužel existují pětky též značně omezené. Čemu nerozumí, na to nepřistoupí.
Pokušením pětky je vědění. Pro pětku vědění znamená moc. Pětky potřebují ještě jeden kurs, ještě jeden seminář, ještě jednu knihu, ještě jedno duchovní cvičení v naprostém mlčení. Většina pětek ráda cestuje.
     Jedním z obranných mechanismů, který pětky s oblibou praktikují, je ústup.
Před ničím jiným nemají pětky takový strach, jako před citovými pouty. Když se člověk nějaké nevykoupené pětky dotkne, strne děsem nebo stvoří velkou poučku.
Proto má hodně pětek od přírody blízko k celibátu.
Druhým obranným mechanismem pětky je segmentování. Mnoho pětek rozděluje svůj život do segmentů neboli oddělení, jež existují prakticky zcela nezávisle na sobě.
     Ohraničení je další klíčové slovo, jež v této souvislosti pomůže pochopit pýchu pětky.
Ze strachu, že by si někdo na ně mohl dělat nárok a že by byly citově přetíženy, cítí se mnohé pětky jistě jen tehdy, je-li ve vztahu přesně vymezen časový a prostorový rámec.
V otevřeném konfliktu sotva mají pětky k dispozici jiný obranný mechanismus, kromě ústupu a intelektuálních argumentů.
     Kořenem hříchu je u pětky chamtivost. Pětky nejsou žádní dárci. Mají sklon hromadit svůj duchovní, ale často i materiální majetek.
     Pastí pětek je lakota. Především jsou skoupé samy k sobě. Většinou jsou velmi skromné a jsou hrdé na to, že jsou tak skromné.
     Pětka se vyhýbá prázdnotě. Tento strach z prázdnoty (horror vacui) je vlastní hnací silou mnohého, co nevykoupená pětka dělá.
     Darem neboli ovocem duchovní zralosti vykoupené pětky je objektivita. Tento dar pětky je velkým přínosem pro každé společenství. Díky schopnosti zůstat citově neutrální mohou pohlížet na citově vypjaté situace a říct: ”Víte, myslím si, že se ta věc dá pozorovat z této strany i z druhé strany!”
     Symbolická zvířata pětky jsou sova, liška a křeček.
Symbolickou zemí je Velká Británie.
     Její barvou je modrá.

     Výzva určená pětkám se nazývá moudrost. K moudrosti, k níž je pětka povolána, patří také důvěra v boží řízení.
     K životním úkolům pětky patří naučit se zasazovat a jednat. “Učit se milovat” je jednou z velkých výzev pro pětku. Pětka, jež nepřipustí žádnou vášeň, jež si nedovolí alespoň v tomto bodě být jednou “bezhlavá”, je velmi neúplným člověkem.
     My všichni jsme tím, čím jsme. Dělat chyby není žádnou neomluvitelnou chybou! Před tím však pětky mají strach. Pětky se bojí udělat něco nerozumného.
     Ačkoliv pětka vypadá velmi soběstačně, těší ji být v přítomnosti lidí, kteří v ní probouzí tato poselství: ”Můžeš se tu cítit jistě. Těší nás, že tu jsi. Máš právo tu být. Jsi vítán. Patříš k nám.”

Typ šest
     Mají velkolepá nadání: jsou kooperativní, schopní týmové práce a spolehliví. Mají cit pro to, co je možné a co je nemožné. Včas objeví nedomyšlené nebezpečné body nějakého projektu, neboť mají silně vyvinutý šestý smysl pro hrozící nebezpečí. Mohou být předvídavé a odvážné, jde-li o zahajování nových cest a vytyčování nových hranic. Mnoho šestek vytváří situace, jež nakonec vedou ke ztrátám. Šestky úspěchy “obcházejí”, přihrávají je druhým, nebo se pouštějí do tak velikášských cílů, že je neúspěch už předem naprogramován.
     Jestliže jsou trojky notoričtí vítězové, pak jsou šestky notoričtí prohrávající. Woody Allen ztělesnil tento typ ztroskotanců v mnoha svých filmech. K pochopení typu šest je třeba se naučit rozlišovat mezi fobickými a kontrafobickými šestkami. Obě se projevují tak rozdílně, že je toto rozlišení velmi důležité. Fobické šestky jsou od přírody opatrné, váhavé a nedůvěřivé. Když narazí na nějakého důvěryhodného terapeuta, jsou ochotní nechat se krok za krokem vést, pozvolna porozumět svým úzkostem a zbavovat se jich.
Kontrafobické šestky mohou naproti tomu způsobit sobě a druhým lidem velké škody. Angažují se v nebezpečných sportech, vyhledávají společnost extrémně orientovaných jedinců. Nerozumí strachu, jenž je ovládá. To může vést k naprosto nepřiměřenému životnímu chování.
     Pokušením šestky je její permanentní snaha nabýt jistoty. Proto milují uzavřené systémy. Hledají hierarchie, autority a jistotu. Zákon a vše, co s tím souvisí, většinu šestek fascinuje. Soudci, prokurátoři, právníci, detektivové, policisté, pisatelé krimi a zločinci se podílejí na hře šestek.
     Prvotním obranným mechanismem šestky je projekce. Nedůvěra, již chovají vůči sobě samým, vede k tomu, že své vlastní negativní motivy předpokládají také u druhých. Vytváření obrazu o nepřátelích studené války – jež doufejme patří k minulosti – se mohou chápat jako projev globálního syndromu šestek.
     Kořenem hříchu šestky je strach. Strach byl oděn do ctnosti poslušnosti, ale pravá poslušnost vyrůstá ze svobody naslouchat – tz. slyšet, učinit svědomité rozhodnutí a případně také říci “ne”. Falešná poslušnost je shnilým ovocem strachu. Počátek strachu je vždy v mozku. Nevykoupené šestky se vyhýbají chybnému chování. Drží se zavedených norem, zákonů a pravidel a dohlížejí na to, aby také nikdo jiný stanovené úmluvy neporušoval.
     Pastí u fobické šestky je zbabělost, u kontrafobické šestky odvaha. Všechny šestky přeceňují autority a současně jim nedůvěřují. Vlastním ovocem duchovní zralosti šestky je její odvaha. Ve chvílích krize může šestka podle okolností překonat strach snadněji než kdokoli jiný. Dalším nadáním mnoha šestek je jejich dobře vyvinutý cit pro to, co “visí ve vzduchu”.
     Symboly a příklady. Kličkující zajíc, šedá myš nebo plachá srna. Kontrafobické šestky symbolizuje vlk, jenž potřebuje ochranu smečky, a věrný a poslušný německý ovčák. Krysa zastupuje útočnost, jakou může kontrafobická šestka vyvinout, je-li zahnána do kouta.
Země šestky je Německo. Symbolická barva šestek je béžově hnědá. Není nápadná, nesvítí z vlastní síly a ladí se svým okolím.
     Obrat a vykoupení. Je bohužel málo lidí, kteří mají zdravé sebevědomí. Výzva pro šestky se jmenuje víra. Protože nám Bůh důvěřuje, můžeme my vyvinout zdravou sebedůvěru. K životním úkolům šestky patří učit se oprošťovat od neustálého vedení vnějšími autoritami a přebírat za svůj život a za svoje pocity zodpovědnost. Šestky se musí naučit správnému rozhodování bez toho, že by se ptaly nějaké autority na “svolení”.

Typ sedm
     Jsou vnímaví k vzácnostem každého okamžiku, umí žasnout jako děti a pociťovat život jako dar. Jsou veselí přátelé s nakažlivým humorem a dovedou se smát i samy sobě. Sedmička říká: ”Přirozeně, že u nás byly také potíže, ale kde nejsou? Tím se člověk nesmí nechat strhnout dolů.” V každém dni dokážou najít více radosti než bolesti. Díky svému talentu spojovat příjemné s užitečným to mnohé sedmičky dotáhnou až k viditelnému blahobytu. Sedmičky jsou zvědavé v původním slova smyslu, dychtí po novém a dalším. Potřebují nové zážitky. Mají šampaňské v krvi. Často přitom nepozorují, že mnohé z toho, co dělají, je útěkem před bolestiplnou propastí vlastní duše. Často pro ně není snadné zvolit si určitou dráhu povolání. Nejvíc jim vyhovují svobodná povolání nebo práce v dobře sehraném týmu.
     Pokušení sedmičky se nazývá idealismus. Chtěla by, aby všichni lidé byli šťastní. Jedním z jejích nejčastějších obranných mechanismů je racionalizace. Bolest z nějakého rozchodu může být zmírněna tím, že si sedmička najde racionální důvody pro ztroskotání vztahu a rychle se naladí na pozitivní aspekt nové situace: ”Svoboda je přece taky něco nádherného!” Bolest není procítěna, nýbrž přesunuta. Právě mechanismus racionalizace ukazuje, že sedmičky jsou lidé hlavy. To je jedna z mnoha překvapujících moudrostí eneagramu, že štěstí a radost sedmiček se rodí v hlavě jako strach šestek. Sedmičky se vyhýbají bolesti. Jejich metody jsou přitom úžasně jednoduché: ”Chci být veselý, ne smutný!” Jsou to notoričtí optimisté. Potřebují kolem sebe milé lidi a dobré vibrace. Oblíbenou hrou sedmičky je “Vždy súsměvem – a jak je člověku doopravdy, do toho nikomu nic není”.
     Hříchem sedmičky je nestřídmost. Její heslo zní: ”Čím víc tím líp!” Mnoho sedmiček je hodně upovídaných. Musí v každém případě pracovat na tom, aby byly střízlivější a asketičtější. Sedmičky milují science fiction, futurismus a fantasy – vše, co je vytrhne z přítomnosti, jež není vždy zrovna příjemná. Proto také milují cestování. Sedmička má ráda dobré jídlo a většinou má slabost pro sladkosti. Sedmičky jsou epikurejci – nejvyšším cílem, toť štěstí – nepřítomnost bolesti a přítomnost slasti. Energií sedmiček jsou výrazně poznamenána dvě hnutí dnešní doby. Uvnitř církve je to charismatické hnutí, vně církve převážná část toho, co se nazývá New Age. Spousty knih a kurzů slibují – za velké peníze – harmonii, osvícení a životní štěstí. Přitom jsou mnozí “guruové” sami motivováni touhou po majetku a požitcích. Poté, co západní společnost vykořistila Zemi materiálně, přivlastňujeme si nyní duchovní dědictví Východu, aniž bychom za to většinou chtěli zaplatit cenu opravdové vnitřní cesty.
     Darem neboli ovocem ducha sedmiček je střídmost. Jde o to, aby radost nebyla na úkor poznání temných stránek života a aby realitu nepotlačoval falešný idealismus. Střídmá radost je radost se zřetelem ke všem těžkostem života a navzdory jim; to je to “přesto”, jež uplatňují ku příkladu prosebníci starozákonních žalmů v nouzi též vůči Bohu: ”Přesto zůstávám stále s tebou, neboť jsi mne uchopil za mou pravici!” Právě střídmost představuje rozdíl mezi povrchním optimismem a hlubokou nadějí.
     Symboly a příklady Symbolická zvířata jsou opice a motýl. Tak jako opice skáče ze stromu na strom, tak je sedmička neustále na výpravách za novými dobrodružstvími a za novým pobavením. Ale i radost sedmičky připomíná svou šprýmovností, povykem a blbinkami naše nejbližší příbuzné ve zvířecí říši. Motýl reprezentuje krásu a lehkost vykoupené sedmičky.
     Země sedmičky jsou >Irsko a Brazílie. Každý čtvrtý dům v Irsku je hospůdka.
Barvou sedmiček je zelená. Zelená barva symbolizuje vitalitu a životní radost, zdraví a zdar. Mozart je příkladem sedmičky; Miloš Forman ve svém filmu Amadeus zřetelně vystihl jeho zálibu v klauniádě a rozverných kouscích a jeho erotické úniky.
     Obrat a vykoupení Výzva pro sedmičku zní:spolupůsobit s Bohem. Což znamená, že se postaví realitě světa, složené vždy ze směsi radosti a bolesti, a přijme obě dvě stránky života; dále že jde cestou Boha, vedoucí smrtí ke vzkříšení a že je schopná přinášet radost a naději tam, kde panuje smutek. To je krok od idealismu k probuzenému realismu.
     Darem vykoupené sedmičky je střízlivá radost. Životním úkolem sedmiček je přijít na lsti a úklady svého ukvapeného racionalizování. Pro sedmičky je důležité, aby dospěly k hlubokému sebepřijetí zjištěním, že je Bůh a přinejmenším pár lidí, kteří jim jsou nejblíž. Sedmička musí své stinné stránky vnímat, zpomalit život, zastavit neustálé žvanění a akceptovat také tu část života, která je nehezká a těžká. William James mluví o “jednou narozených” a “dvakrát narozených věřících”. Dvakrát narození věřící věří a doufají i nadále, přestože ve svém životě zažili bolest a zklamání. Jednou narození věřící uplatňují dětský optimismus, ale mnoho bolesti neprožili. Možná, že životním úkolem mnohé nevykoupené sedmičky je narodit se na svět podruhé a – dospět.

—————

Zpět