Štěstí je něco, co nemůžeme druhému dát, jen mu můžeme ukázat cestu ...


Příběhy, které se mi zdály

18.12.2010 20:46

Láska je Energie

    "Od té doby, co jsem potkala Dana, mám pocit, že stihnu všechno tak nějak lépe, snáze, že mi jde práce hravě od ruky, že je svět barevnější, veselejší, mám radost i z blbostí, chce se mi třeba smát jen tak z ničeho nic, a nebo brečet dojetím, chtěla bych obejmout celý svět - jako bych najednou byla plná energie. Někdy mám pocit, že když jí ze sebe nedostanu, tak se rozskočím... "     Ano, tohle způsobuje Láska. Je motorem, palivem a energií pro všechno, co v životě děláme. Nebo spíše jen tou Energií. Motorem je víra, že něco funguje, palivem je možnost...

—————

10.12.2010 20:25

Vztah je jako zahrada

Mnozí lidé převzali od svých předků představu, že vztah je jako dům. Musí se vybudovat pevné základy a dům pečlivě postavit. Stále jej budovat a opravovat, udržovat a pečovat o něj je prvotní záležitostí v jejich životě. Dům po čase stárne, začíná chátrat a oni se vyčerpávají neustálou starostí, co už je opravdu potřeba orpavit a zhodnocováním, co ještě vydrží a co má ještě čas, než to bude nutné začít spravovat či renovovat. Někdy uznají dům již za neopravitelný, tak jej opustí a jinde začnou budovat dům jiný. Pod tíhou starostí o tyto hmotné statky jim nezbývá ani myšlenka na to, že by měli...

—————

27.11.2010 00:15

Život je labyrint

Již v dětství kupují lidé dětem takovu malou hru, kde je spousta cestiček pro kuličku, která má jediný cíl - uprostřed je důlek, do kterého se musí dostat. To je její místo, kam patří. Protože se díváme na tento malý labyrint svrchu, vidíme dobře správnou cestu a různými pokusy - nakláněním roviny či třesením celou hrou - se snažíme touto cestou kuličku vést až do toho středu. Tato hra je jakousi mandalou. Ukáže nám naši povahu. Jsme-li nedočkaví či prchliví, nemáme-li trpělivost, málokdy u hry vydržíme až do zdolání cíle. Zde opravdu platí přísloví: Trpělivost růže přináší. Podaří-li se nám...

—————

19.10.2010 19:37

Proč je minulost důležitá

Jednoho dne mi přišlo psaní, ve kterém se mě nešťastná žena ptala, proč se pořád točí v kruhu a nemůže z něj ven, přestože se tak snaží žít svůj život a mít se ráda. Chtěla by zapomenout na minulost a začít nový život. Ale ono to dost dobře nejde. Minulost naši současnost a následně budoucnost tvoří a ovlivňuje ji víc, než si mnozí lidé vůbec připouští. Ona je naší součástí a nemůžeme ji vymazat, odříznout od sebe a zahodit. Ikdyž na ni vědomě „zapomeneme“, je stále tu a ovlivňuje. Ikdyž po psychickém šoku má člověk amnézii, a najednou je po minulosti v mozku prázdno, ona tu...

—————

10.09.2010 09:38

Svoboda je stav mysli

    Jednou jsem seděla s přítelem a během povídání jsme dospěli k tomu, jak se člověk naučil vyhýbat se zodpovědnosti za své myšlení a chování tím, že se naučil způsobům, které odstraní následky příčin. V mnoha případech však nedojde k poučení, nevyřeší se příčina, takže po čase opět musí následovat jen další oprava následků. Jedním z mnoha příkladů jsou lidské nemoci, způsobené např. špatnými stravovacími návyky nebo špatným životním stylem. Člověk zajde k doktorovi, ten mu opraví operací tělo, člověk se vrací do běžného života se stejnými návyky a za čas jde k...

—————

15.08.2010 19:52

Důvěra je jako padák

Jeden můj přítel dlouhá léta bral řeči o Andělích či Ochráncích jako velkou fantazii či nějaké snůšky příběhů lidí, kteří chtějí být zajímaví.  Poté, co vyzkoušel pár meditací v medicínském kruhu, se již tak skepticky k tomuto tematu nestaví. Naopak mi sdělil, že měl pocit, jako by se mu jeho Ochránci přišli představit, když se konečně rozhodl je vnímat a vzít je jako součást svého života. Měli jsme debatu na téma, že malé děti je vnímají běžně, dokonce si s nimi i hrají či povídají. Ale rodiče, kteří na tyto věci mají jiný názor, dítě tak dlouho okřikují a vnucují mu jiný...

—————

23.07.2010 10:38

Jak nás naše očekávání připravuje o Štěstí

Je to naprosto jednoduché - všechno je propojeno se vším, aniž bychom to mohli jakkoli ovlivnit. Představte si hru Halma? Je to síť jako pavučina. Na protilehlých stranách hracího pole stojí Vaše figurky a figurky Druhého člověka. Každý má za úkol co nejrychleji dostat své figurky na protilehlou stranu ( Druhý se má dostat na původně Vaše místo – tj. jako dostat místo ve Vašem životě + Vy v jeho ). Základním Pravidlem je - když máte mezeru mezi svými figurkami, můžete si je přeskákat a jste rychleji hlouběji v poli ( když to jde dobře, snadněji proniknete do zóny toho Druhého )....

—————

20.07.2010 19:40

Být dobrým zahradníkem

Kdysi jsem byla květinou. Byla jsem květinou, které se dařilo nejlépe v suché, vyprahlé půdě s poměrně málo živinami. Nepotřebovala jsem výživu zvenčí, vše jsem si dokázala zaopatřit svými kořeny. Měla jsem i trny, jako obranu před predátory. Jednou za čas jsem nádherně vykvetla. A zrovna v ten okamžik, v době květu, mě viděl jeden návštěvník našeho vyprahlého kraje a žasnul nad mojí krásou, nad mojí životaschopností a nad mojí obranyschopností. Zatoužil mě mít pro sebe. Mít takovou květinu, kterou nikdo nemá, znamená mít i obdiv všech, kteří mě poznají. A tak mě opatrně vykopal z mé půdy a...

—————

20.07.2010 19:39

Partner je jako voda

Oddat se – to si mnozí lidé prostě neumí představit, co tento stav znamená. Myslí si, že když partnery nějaký úředník na radnici či duchovní v kostele „oddá“, tak jsou svoji, jsou manželé a tím to končí. Ale mnohdy to tím ani vůbec nezačíná. Oddat se znamená něčemu naprosto propadnout – nemusí to být člověk, může to být věda, víra, koníček, cokoli – a samozřejmě i partner. Oddání se v tom pravém slova smyslu znamená Lásku. Naprosto „propadnout“ lásce k vědě, lásce ke sportu, lásce k Bohu, lásce k partnerovi. Oddat se je stav mysli – je to víra. Pro oddanost se nemůže...

—————

20.07.2010 19:38

Přátelství

Setkávám se s otázkou, proč se lidi dělí na „svoje“ a „cizí“? Proč nelze otevřít svá srdce a být přáteli všichni se všemi, nerozškatulkovávat se na známé, kamarády, přátele, rodinu atd.. Kdo se tak ptá? Lidi, co jim chybí něčí přátelství? Lidi, kteří někoho obdivují a chtěli by se s ním přátelit, ale on nechce? Jenže ono nejde jen o otevřené srdce...  Otevřené srdce má jen ten, kdo si je sám sebou dost jistý a má dostatečnou sebelásku. Takovému člověku přetéká srdce a od něj si může vzít kdo chce kolik chce - a nemusí to být jen přítel, kdokoli - jak říkáš, nedělí lidi na svoje...

—————

20.07.2010 19:37

Studna je jistota

Mnozí lidé se ptají: „Proč mě Bůh opustil?“ Ale nikdo z nich si neuvědomuje, že Bůh nás neopouští. To jen my se mu z vlastní vůle vzdalujeme. Někdy nevědomky a někdy vědomě a dobrovolně. Většinou z neznalosti. Z neznalosti základního universálního ( vesmírného ) Zákona, který platí pro všechny, ať jsou Bohu blízko nebo jakkoli daleko. Někdy si člověk myslí že lze i tento Zákon „obejít“, stejně jako lze obcházet ty lidské zákony na Zemi. Ale ikdyž se o to snaží a nějakou dobu se mu zdá, že se mu Universum obafnout podařilo, nakonec zjistí, že to není ono. Vždycky mu pak...

—————

20.07.2010 19:36

Život je hra

Existuje jedna hra, které se říká golf. Pravidla, která lidé vymysleli, jsou jednoznačná – jednotliví lidé mezi sebou soutěží, kdo pečlivě vybranou holí co nejlepším nacvičeným úderem odpálí míček co nejblíže jamce, do které se má trefit. Pořadí jamek je přísně dané.     A jak tak hráči začnou hrát, ke každému se přidá jeden pes – přítel člověka :-) Psi jsou hraví, takže každý se svému „páníčkovi“ snaží pomoci po svém. Běží za míčkem a nosí ho zpět, chytí míček ještě v letu a lehnou si s ním, zalehnou míček když dopadne, že se k němu páníček nemůže...

—————

20.07.2010 19:30

Láska je stabilita

Byla jsem „ve snu“ pozvaná mezi duše, které umí rozdávat lásku. Ocitla jsem se před zámkem, který byl v krásné zahradě a všude bylo plno lidí. Byli skoro stejní jako lidé na Zemi, jen všichni byli šťastní. Přišlo mi to jako obrovská zahrada, jako nádherně udržovaný obrovský park, všude jen samá příroda a jeden jediný nádherný skvostný palác, kam chodily ty bytosti "se bavit". Ovšem vnitřkem jsem prošla a nenarazila jsem na nic zvláštního. Jen ty bytosti si tam ještě dokázaly zvýraznit to, co na nich bylo nejkrásnější, jakoby ještě mnohonásobně zkrásněly. U vchodu rozdávali tomu, kdo chtěl,...

—————