Štěstí je něco, co můžeme druhému dát, ikdyž si myslíme, že to sami nemáme...


Obchod splněných přání - k zamyšlení


Někde vzadu ve Vesmíru byl jeden malý obchůdek. Vývěsní štít už dávno neměl. Kdysi ho odnesl uragán a nový už majitel ani nepořídil, protože každý zdejší obyvatel stejně věděl, že v obchůdku se prodávají přání.

Obchod nabízel obrovský sortiment, koupit tady bylo možné prakticky všechno: velikánské jachty, byty, vdavky, místo korporátního viceprezidenta, peníze, zajímavou práci, pěknou postavu, vítězství v soutěži, velká auta, moc, úspěch a mnoho a mnoho jiného. Neprodával se jenom život a smrt - tím se zabývali v centrále, která byla v jiné galaxii.

Každý, kdo do obchodu vešel (byli totiž i takoví, kteří si sice něco přáli, ale nikdy nepřišli; zůstávali sedět doma a prostě jen po něčem toužili), tedy každý, kdo přišel, se nejprve zajímal o cenu za své přání.

Ceny byly různé. Například zajímavá práce stála stabilitu a předvídatelnost, možnost nezávisle si plánovat život, víru ve vlastní síly a možnost pracovat tam, kde se mi líbí a ne tam, kde je zrovna třeba.

Moc stála o něco více: bylo třeba zříci se některých zásad, najít pro všechno racionální vysvětlení, umět odmítat, znát svou vlastní cenu (a ta musela být dost vysoká), dovolit si prohlašovat "JÁ"  a dávat o sobě vědět bez ohledu na to, zda okolí schvaluje či nikoli.



Některé ceny se zdály podivné: vdavky bylo možné získat v podstatě zadarmo, ale šťastný život byl drahý: osobní odpovědnost za vlastní štěstí, umění těšit se ze života, znalost vlastních přání, zřeknutí se snahy zalíbit se svému okolí, umění vážit si toho, co je, umění dovolit sám sobě být šťastný, vědomí vlastní hodnoty a významu, zřeknutí se bonusu "oběti", riziko ztráty některých přátel a známých. Ne každý, kdo do obchodu přišel, byl připraven rovnou  koupit, co si přál. Někteří, sotva uviděli cenu, se hned otočili a odešli. Jiní dlouho zamyšleně stáli, počítali hotovost a přemýšleli, kde by získali další prostředky. Někdo si začal stěžovat na příliš vysoké ceny, žádal slevu, nebo se zajímal o výprodej.

Ale byl i tací, kteří vytáhli veškeré své úspory a získali toužené přání, zabalené do krásného šustivého papíru. Po šťastlivcích závistivě pokukovali jiní zákazníci, kteří si říkali, že majitel obchodu je asi šťastlivcův známý a on svoje přání získal jen tak, bez veškeré námahy.

Majitele obchodu často vyzývali, ať sníží ceny, že bude mít více zákazníků. On ale vždycky odmítl, protože tím by utrpěla kvalita přání.

Když se majitele ptali, jestli se nebojí úpadku, pokyvoval hlavou a říkal, že v každé době se najdou odvážlivci připravení riskovat a změnit svůj život, ochotní zříci se všedního, předvídatelného žití, schopní si věřit, mající dost sil a prostředků k tomu, aby zaplatili za splnění svých přání.

Na dveřích obchodu už dobrou stovku let viselo sdělení: "Pokud se tvé přání nevyplňuje, znamená to, že ještě nebylo zaplaceno."

( z portálu: ProNáladu.cz - 2.9.2016 )


O dvou obrazech

 

Setkala jsem se s člověkem, který mi celý den při každé příležitosti koukal do očí, dlouze, vesele, zvědavě, překvapeně.. jakoby nevěřil svým očím :-) Bylo to ve velké společnosti, kde se pohybovalo desítky lidí, mnoho hezkých děvčat jeho věku, lidí středního i staršího věku - já byla z generace jeho rodičů. Je to malíř. Maluje kreativně, když jej něco inspiruje, opravdu se vyřádí. Na jiných i na sobě .-)

Během dne se u něj rozhořela touha po poznání - jak je možné, že tolik lidí, kteří na zábavu přišli, se sice tváří, že se baví, ale v očích "to nemají". pije se, kouří, jídla dotatek, muzika, tanec - a přesto jsou stále v nějakém stresu, pořád něco či někoho řeší, pořád se tváří ustaraně. Někteří jen když si myslí, že je nikdo nevidí, jiní naopak tyto "efekty" pouští mezi lidi, aby si ostatní všimli, jak to nemají v životě vůbec jednoduché.

Přišel na konci všeho a ptal se mě - jak je to možné? Jak to děláš? Nebo - co vlastně děláš? Ty jsi prostě v pohodě, ty se nebojíš blbnout, ty vypadáš tak bezstarostně, spokojeně a šťastně. Já bych se Ti mohl dívat do očí pořád - je to jako bys vzala dýbl s láskou a štěstím a vychrstla ho  na mě. Teče po mě, teče do mě. Nechápu to... Neznáme se a já mám chuť tě obejmout a dát ti pusu. Co je to za čáry a kouzla?

Usmívám se a pomůžu mu to pochopit na příkladě.

Vezmi to z hlediska malování - tvého koníčka :-)
Představ si, že máš k dispozici jenom základní barvy - asi 10 nebo 15 obyčejných barev. A malíř vedle tebe má 100 barev a lesk a třpytky a jiné různé efekty + lidi, co mu pak obraz pomohou zarámovat a hezky nasvítit. To ty nemáš. Přesto vytvoříš krásný obraz - bude mít nápad, duši, nebudeš se bát experimentů při míchání barev, budeš mít mnohem zajímavější odstíny. Tvůj obraz bude jen to plátno, dojem z něj nebude rušit zlatý rám. A světlo vytvoříš zvláštní technikou, kterou umíš jen ty, přímo v tom obraze - bude svítit z obrazu ven na ty, kdo se na něj budou dívat. Nebude potřeba ho nasvěcovat žádným halogenem :-)

Ten druhý malíř vytvoří obraz, který bude mít třpytivé efekty, bude mít krásný rám a bude mít perfektní nasvícení. Ale nebude mít duši, nebude z něj sálat ani teplo ani nadšení.. bude prostě jen chtít zaujmout. Bude vytvořen proto, aby si ho lidi všimli, chce být viděn, chce se líbit, chce být okázalý, chce vydělat hodně peněz.

A pak budou tyto dva obrazy na výstavě. Každý, úplně každý si hned všimne nasvíceného třpytivého obrazu. Podívají se, prozkoumají ho a jdou dál. Pak narazí na tvůj obraz. Na první pohled "nic moc". Obyčejný obraz. Ale mají tendenci u něj zůstat, zkoumat techniku, ty barvy, udivuje je to téma, to "něco", co z něj vyzařuje. Zůstávají u něj stát, ikdyž se třeba už baví o něčem jiném, neruší je a zároveň je jim příjemné, mít jej v pozadí. Když přijdou podruhé, samozřejmě jejich oči padnou na nasvícený blýskající se obraz, ale jen ho přeletí... už se u něj nezastaví. Jdou až k tvému obrazu a opět ho zkoumají, jestli je to pravda, co se jim zdálo poprvé. Zjistí, že obraz je tak zajímavý, že u něj můžou stát hodinu a buď na nic nemyslet a jen koukat a relaxovat a nebo naopoak popřemýšlet nad věcmi, které dlouho neřešili a oni je vyřešit potřebují - aby mohli jít dál, být v pohodě, ujasnit si, co vlastně chtějí. Tvůj obraz je inspirující, je to něco, co člověka donutí buď přemýšlet a nebo nemyslet vůbec a jen být - teď. To neumí mnoho lidí. A ti, co k tomu umění dospěli, určitě měli nějaký zajímavý podnět. Třeba obraz, který je zaujal - ačkoli nemá zvláštních efektů. 

A pak se může stát, že tento člověk potká znáné a řekne jim: "Až půjdete na tu výstavu, jdetě dozadu až k tomu obrazu "O" a pak mi řeknete, jak ho vnímáte... a nebo víte co? Já jdu s vámi.. " :-)

Má to i vedlejší účinky samozřejmě. Jsou lidi, kteří si obrazy pořizují domů.. a ten tvůj si může vzít domů třeba onen druhý malíř. Ne proto, že by se mu až tak líbil nebo že by mu rozuměl. On ho chce na umocnění svého a nebo proto, aby ho schoval a lidi obdivovali ten jeho. Doma se také může pokusit ten tvůj "vylepšit" různými třpytkami, ale protože tenhle obraz vylepšit prostě nejde, tak ho nakonec nechává bez povšimnutí někde zastrčený. Protože však v životě nic není náhoda, tento obraz nemá zůstat v zapomnění - tento člověk si domů vodí návštěvy a jednou přivede někoho, s kým probírá vše možné až dojdou k tvému obrazu a obraz je mu "představen". Tento člověk z něj otře zbytečné třpytky a opět objeví jeho původní krásu. Obraz je pro něj tak jedinečný, že chodí na návštěvy tak často, jak to jen jde... a jednou si obraz odnese domů. Někdy se svolením majitele, nekdy i bez... 

A tak to mezi lidmi chodí - snaha se zviditelnit má svůlj efekt - ale jen povrchní. Jsi vidět - ale nikdo tě nechce domů. Domů chce člověk to, co ho vezme za srdce, ne co oslepí jeho oči a duše se to nedotkne :-)

No a já jsem vytvořená z těch základních ingradiencí, už několikrát nablejskaná, zarámovaná, pak opět uvedená do původního stavu. A už mám svou "patinu", mám své štěstí, svou lásku - to všechno je ve mě, takže na venek moc neoslňuji. Ale když se lidem dívám do očí, vidí to - cítí to :-) Jako Ty :-)

Hodně štěstí při objevování inspirujících obrazů :-)


Příznaky toho,
že jste našli pevné spojení se svým zdrojem

 

1. Přestáváte se bát být sami se sebou.

2. Dokážete celé dny nedělat nic smysluplného a berete to jako hru.

3. Začíná se vám líbit čas a místo, kde se teď nalézáte, i kdyby ho vaše Ego pokládalo za zadek světa.

4. Nikdo, dokonce ani člověk, kterého milujete, vás nedokáže přemluvit, abyste dělali něco, co se vám nechce.

5. Přestává vás lekat absence peněz, přátel, milované osoby a budoucnosti.

6. Přestáváte se obávat ztráty peněz, přátel, milovaných osob a minulosti.

7. Čas od času si všímáte, že dýcháte a dýcháte zhluboka.

8. Jestliže vás vaše tělo o něco žádá, neprodleně mu to poskytnete.

9. Události se vám začínají dít, ne že je plánujete.

 

Zdroj: http://www.pronaladu.cz/

*


Tak jako slunce za stromem vidíme my na Zemi Pravdu – sem tam paprsek.

Kdo jednou uvidí Pravdu celou odsud ze Země, je natolik oslepen, že již není schopen vidět běžné věci zde a málokdy se umí zařadit do běžné společnosti, má sklony fanaticky zastávat Pravdu, ale neumí v ní žít.

Kdo ovšem žije v Pravdě a z Ní hledí na život na Zemi, ten vidí vše - hlavně vidí souvislosti, takže ve své moudrosti umí být shovívavý, umí pochopit a odpouštět. Jen to neumí vysvětlit – Pravda se totiž nedá vysvětlit, k Pravdě se musí dojít…

( obrázek jsem si vypůjčila, autorovi děkuji, je moc krásný )


NEJVĚTŠÍ SILOU NA SVĚTĚ JE LÁSKA:

 Povinnost bez lásky činí mrzutým.

Zodpovědnost bez lásky činí bezohledným.

Spravedlnost bez lásky činí tvrdým.

Pravda bez lásky činí vychytralým.

Laskavost bez lásky činí malicherným.

Znalost bez lásky činí neústupným.

Vlastnictví bez lásky činí lakomým.

Víra v cokoli bez lásky činí fanatickým.

LAO - C` (čínsky 老子 = Starý mistr)